Brněnské krematorium na Ústředním hřbitově v Brně je budova obřadní síně s krematoriem. Nachází se v Jihlavské ulici v katastrálním území Štýřice, na jižním okraji městské části Brno-střed. Své místo v české architektuře si vysloužilo jako jedinečné dílo architekta Arnošta Wiesnera, který v ní usiloval o nový výraz pro sakrálně-kultovní stavby.

Od počátku dvacátého století se v Brně uvažovalo o postavení moderní hřbitovní síně. V roce 1911 byla v Brně zřízena pobočka vídeňského spolku Die Flamme, který propagoval ideálu kremace. V roce 1921 byl založen domácí spolek Krematorium. Předtím, v roce 1919, bylo českým právem umožněno pohřbívání cestou žehu. V únoru 1923 město určilo místo pro stavbu krematoria na vyvýšenině nad Ústředním hřbitovem. Dne 4. května 1925 byla vyhlášena architektonická soutěž, na kterou byli pozváni Arnošt Wiesner, Pavel Janák, Vladimír Škára a Antonín Blažek. Hodnotící komise, v níž zasedal Bohuslav Fuchs, schválila Wiesnerův návrh a vyzvala ho spolu s Janákem k předložení přepracovaných projektů. Z nich nakonec vybrala Wiesnerův návrh. Stavba byla realizována v letech 1926 až 1929. První kremační rozloučení a první zpopelnění se v budově uskutečnilo 8. dubna 1930.

Brněnské krematorium je jedinou stavbou v sakrálně-kultovním stylu od Arnošta Wiesnera. Stavba se skládá z propojených, ale oddělených částí. Dominantou je bílé těleso obřadní budovy obklopené travertinovými pilíři, které v symbolické rovině představuje rakev obklopenou pozůstalými. Stavba vyrůstá z rudé podnože, kterou s terénem spojuje mohutné schodiště. Namísto tradičního obřadního sálu Wiesner vytvořil uzavřený dvůr osvětlený přirozeným světlem ze skleněné střechy. V pravém křídle se nacházejí místnosti pro lékaře, pitevna a komory pro zemřelé. Za krytým dvorem se rozprostírá spalovací prostor s vysokým komínem, který podle Wiesnerovy symboliky zajišťuje spojení s nebem. Venkovní prostranství je ze dvou stran uzavřeno pergolami.

Od roku 1958 je krematorium chráněno jako kulturní památka. V roce 2017 bylo spolu s kolumbáriem prohlášeno národní kulturní památkou České republiky. V září 2025 byla dokončena rozsáhlá třináctiměsíční rekonstrukce, během níž byla vyměněna dvě starší pece a modernizováno technické zázemí i kolumbárium. Rekonstrukce probíhala bez přerušení provozu.