Bernartice jsou chráněná kulturní památka v Plzeňském kraji, která se nachází v již téměř půl tisíciletí stejné lokalitě jako vedoucí středisko malého panství. Ačkoli monumentální podobě čelila mnoha proměnám, její stavby nezanikly – jsou svědectvím o osudech několika mocných šlechtických rodů a jejich majetků.

První písemná zmínka o bernartické tvrzi pochází z roku 1413, kdy se objevila v soupisu majetku zemřelého Jana z Bernartic. Po něm ji zdědili různí šlechtici – nejprve Beneda z Volfštejna a Martin z Ostroměře, pak Martinův syn Jan. Od roku 1459 patřila tvrz rytířskému rodu Purkartů z Hořešovic, který sem patrně také přinesl iniciativu na stavbu pozdně gotické tvrze, kterou lze dnes ještě vysledovat v částech původního zdiva.

Osud tvrze se zlomil počátkem věku renesančního. Merklínští z Merklína, kteří získali panství okolo roku 1553 či 1544, ji přestavěli v souladu s dobovým vkusem. Posledním z nich byl Purkart Merklínský, který zemřel roku 1626 a zanechal po sobě zadlužený statek. Ten si brzy po jeho smrti vzali Kocové z Dobrše, a ačkoli se v historických záznamech měla tvrz zmínout ještě jednou – v roce 1639, kdy ji koupil Diviš Koc – měla být to již poslední chvíle její slávy jako řídícího centra panství.

Po Kocích se majitelé vsi rychle střídali a tvrz postupně ztratila svou původní funkci. Definitivní její přeměna přišla roku 1732, když vesnici koupili Löwensteinové a připojili ji ke svému borskému panství. Od té chvíle již tvrz nesloužila jako sídlo vrchnosti, ale její budovy se proměnily v ubytování pro správce přilehlého dvora a v sýpky pro uskladnění obilí. Teprve v dvacátém století – přesněji od jeho druhé poloviny – se část budovy začala používat jako soukromé rekreační sídlo.

Stavebně se skladá tvrz z gotického paláce s ohradní zdí, jejichž původní zdivo se dochovalo v jihozápadním křídle. Během renesančních úprav přibyla kolem nádvoří další tři křídla s subtilními polygonálními věžemi v rozích. Dendrochronologické datování dřeva stropů v přízemí jižního křídla odkrylo, že stromy k jejich stavbě pokáceli v letech 1584 až 1587. Zdiva pokrývalo jednoduché kvádrové sgrafito, a celý komplex obklopoval vyzděný příkop, viditelný až do konce osmnáctého století.

Popis tvrze z konce šestnáctého či počátku sedmnáctého století zachytil malíř na obrazu, který se později uchoval na horšovskotýnském zámku. Znázorňuje trojkřídlou budovu s baštou a ohradní zdí s klíčovými střílnami. Navzdory změnám v interiéru, který nenese žádné významné architektonické detaily, si Bernartice zachovávají důležitost jako jedna z výrazných renesančních staveb jihozápadních Čech.