Klášter františkánský v Hořovicích patří k nejcennějším záchranám českého klášterního dědictví. Stojí na východní straně Palackého náměstí naproti kostelu Nejsvětější Trojice a je chráněn jako kulturní památka od roku 1958. Budova obsahuje v bývalém refektáři vzácné nástěnné malby, které jsou dokladem života zdejšího františkánského společenství a představují mimořádně cenný soubor františkánských pamětihodností v kontextu celých Čech.

Současnému klášteru předcházela složitá minulost dvou původně samostatných renesančních domů. Jeden z nich je doložen roku 1540 jako majetek konšela Jana Pohanovského, později připadl pánům z Říčan; druhý patřil hořovické rodině Przníků. V roce 1624 oba domy vyhořely. Zakoupil je Jakub Veltrubský, regent martinického panství, který si zde začal budovat své sídlo. Veltrubský se však dopustil vážného provinění – pronásledoval poddané vysokými daněmi a nebyl poctiv při vyřizování finančních prostředků. Když to Bernard Ignác Jan z Martinic (1614–1685), vlastník panství, zjistil, zapudil Veltrubského. Jako trest mu nařídil, aby z nakradených peněz postavil klášter pro řád theatinů. Ti jej obsadili roku 1674 a provozovali zde hospic až do roku 1684. V klášteře byla zbudována také knihovna a naproti němu postaven kostel Nejsvětější Trojice. Po výskytu morové nákazy teatini město opustili. Bernard proto povolal na své panství františkány, které převzali objekt a kostel pro svoji činnost a setrvali zde až do roku 1950.

Stavba nese v sobě pečeť dramatické minulosti. Roku 1782 během slavnosti Božího Těla, kdy vojsko střílelo čestnou salvu, zaletěl hořící obal patrony na klášterní střechu. Následný požár destruoval podstatnou část původní budovy. Zachovala se jen vstupní valeně klenutá chodba s lunetami; zbytek je mladší provenience. Stavba se z Palackého náměstí jeví skromně jako přízemní dvoupodlažní objekt, ale rozprostírá se na uzavřeném obdélném půdorysu s valbovou střechou. Na průčelí je výrazná půlkruhem klenutá brána, na severu přiléhá zeď s dřevěnou bránou, na jihu pak menší přístavek se sedlovou střechou.

Největší překvapení přinesly restaurátorské práce počátkem 21. století. Do roku 2008 patřil roubený přístavek řádu františkánů. Hořovičtí radní jej pak odkoupili za účelem zřízení veřejných toalet. Během restaurace vedené restaurátorkou Karine Artouni se pod vrstvami vápenného nátěru na dřevěných stěnách objevily figurální malby z období kolem roku 1750, které znázorňují zřejmě výjevy ze života svatého Františka z Assisi nebo klášterního představeného. Tato dekorativní výmalba přímo na roubené konstrukci je uměleckým unikátem. Restaurace si vyžádala rozebrání objektu, restaurování poškozených trámů a postupné čištění maleb, která odhalila sakrální i světské motivy. Po rekonstrukci byly originální trámy s barvami vráceny zpět a zdobí nyní městský informační střed.

Dnes klášter slouží jako Základní umělecká škola Josefa Slavíka. Zajímavě tak zachovává svou úlohu jako místo vzdělání a kultury. Návštěvník si zde všimne nejen architektonických vrstev od baroka po dobu novou, ale také autentických zbytků františkánského klášterního života, z nichž se zachovalo překvapivě mnoho.