Kaple svatého Václava se nachází ve zlínské místní části Kudlov a představuje zajímavý příklad funkcionalistické sakrální architektury. Postavena byla v letech 1927–1929 podle návrhů architekta Františka Lýdie Gahury, který v té době pracoval pro stavitelskou firmu Baťa. Stavba byla od roku 1958 prohlášena za nemovitou kulturní památku.

Vznik kaple byl procesem, který trvал několik let. Kudlov původně patřil pod zlínskou farnost, a místní občané dlouhodobě sbírali prostředky na stavbu vlastní kaple. Zásadní obrat přišel v roce 1927, kdy se vytvořila nadace manželů Anny a Josefa Procházkových, kteří na stavbu věnovali značnou sumu 600 korun. Strojní průmysl Baťa přispěl krásně 16 000 cihlami ze své zlínské cihelny. Stavební pozemek věnovali manželé Aloisie a Rudolf Vavrušovi, písek poskytl starosta nedalekého Prštného Ignác Šťasta a místní majitelé lesů přispěli stavebním dřívím. Sám architekt František Lýdie Gahura, který byl zároveň občanem obce, zhotovil plány a rozpočty zcela bezplatně. Přestože byl hlavním omezením princip maximální finanční úspornosti, celkové náklady dosáhly 30 000 korun (bez hodnoty darovaného materiálu). Stavbu zadali místnímu staviteli Josefu Jarcovjákovi a konstrukce trvála necelý rok. Svěcení kaple se konalo slavnostně dne 22. září 1929 a provedl jej monsignor Antonín Koblih, farář v Olomouckém domě. Kmotrou se stala Marie Baťová, manželka průmyslníka Tomáše Baťy.

Pojmenování kaple svatému Václavovi bylo patrně zvoleno k připomenutí tisícího výročí umučení patrona českých zemí, který zemřel roku 929.

Architektonicky je kaple postavena na půdorysu řeckého kříže s přibližnými rozměry 7 × 7 × 7 metrů. Její výrazný vzhled určuje nepokrytá režná cihla, která zároveň vytvořila měřítko všech prvků stavby. Ze všech stran jsou do fasády zapuštěny skupiny tří úzkých, podlouhlých okenních otvorů. Jedinou asymetrií vnějšího vzhledu je zvonice organicky vyrůstající z levého nároží. Pozemek původně obeznamovala kovový plot oddělující schodiště od silnice. Kamenný kříž s Kristem byl později přenesen z jiné části obce a umístěn v severozápadním rohu. Vstup kryjí betónové parapety neseného na kovových sloupcích.

Interiér byl původně taktéž dominován režnou cihlou a svěžím světlem procházejícím štíhlými okny. Oltář sestával ze dvou kamenných desek – žulového oltářního stolu a pískovcového sloupu – v podobě řeckého kříže. Nad mensou byla zasazena schránka svatostánku s mosazným reliéfem, nad níž se tyčila mosazná plastika Kristova umučení. Strop byl geometricky tvarován z lakovaných a barvených prken. Dnešní interiér se však původnímu vzhledu příliš nepodobá. V poslední úpravě, kterou provedl Miroslav Kováč ještě před rokem 2020, došlo k výměně lavic, koberců, na novou netrální bílou výmalbu a instalaci moderního oltáře a ambo. Kostol tak dnes slouží jako živý prostor pro farníky, byť se jeho vzhled vzdálil původní Gahurově představě minimalismu a funkcionalistické čistoty.