Kostel svatých Petra a Pavla v Mimoni je římskokatolickým farním chrámem na Českolipsku, který vyrůstá z vrchu zvaného Kostelní vrch či Kirchberg. Díky své poloze a barokní architektuře se stává hlavní vizuální dominantou města. Chrám je chráněn jako kulturní památka a zůstává ve správě místní farnosti.

Kořeny kostela vycházejí ze 12. století. O jeho existenci na tomto místě svědčí zachovalý seznam Litoměřického katalogu kněžstva, a od roku 1352 jsou známa jména jeho duchovních správců. Chrám byl postaven na místě starého mimoňského hradu a od počátku zasvěcen apoštolům Petru a Pavlovi. Ve druhé polovině 16. století jej vedli protestantští pastoři, počátkem 17. století se vrátil pod kontrolu katolické církve. Roku 1450 byly do kostela zavěšeny zvony, později byl rozšířen o postranní oltáře. V roce 1647 obdržel kostel ostatky svatých Agapita a Jiří od pozdějšího papeže Alexandra VII., přestože některé prameny uvádějí, že je v roce 1650 věnoval majitel panství Jan Putz z Adlersthurnu od papeže Inocence X. Od té doby se kostel datuje zasvěcením čtyřem patronům.

Současnou barokní podobu získal kostel v letech 1661 až 1663 na pokyn majitele města Jana Putze z Adlersthurnu. Stavbu vedli italští stavitelé Giulio Broggio a Carlo Giuseppe Bossi. Starý dřevěný kostel byl zbořen a nahrazen novým kamenným chrámem. Věž byla vystavěna krátce poté a později za nového majitele Jana Ignáce Putze propojena s chrámem. Při západní straně kostela byl vybudován hřbitov obehnáný obdélníkovou zdí. V letech 1673 až 1675 byly do rohů zdí dostavěny čtyři kaple archandělů Gabriela, Michaela, Rafaela a Uriela, u jižní zdi vznikla kaple svaté Honory sloužící jako márnice. Fara pochází z roku 1678, věž získala hodinový stroj v roce 1787.

Tragickou zkouškou prošel chrám v noci 11. června 1806, kdy požár téměř celé město zničil. Shořely střechy včetně šindelové krytiny na kostele, poškozeno bylo vnitřní vybavení a poškozeny i svaté ostatky. Zvony se roztavily a zřítily. Po požáru byl kostel obnoven – stavba byla zvýšena, chrámová loď propojena s věží, vznikla nová střecha pokrytá taškami, dovezeny varhany z Prahy a odlity nové zvony. Svaté ostatky byly zrenovány v Sasku a vráceny do chrámu. V roce 1787 dostala věž hodinový stroj, v roce 1831 nový stroj, v roce 1838 byl zavěšen další zvon. Téhož roku zasáhl chrám blesk zničující všechna okna, následně byl nainstalován bleskosvod. Po zrušení kostela ve Svébořicích po roce 1948 byla sem přenesena soška Panny Marie Loretánské.

Kostel stále slouží věřícím a představuje jedinečný příklad barokní architektury v souvislosti s českými dějinami náboženství a stavitelství.