Kostel svatého Bartoloměje v Držkově je rozlehlou pseudorománskou sakrální stavbou z roku 1860. Nachází se na západním kraji obce přímo u státní silnice, kde se stává jednou z prvních staveb pozorovaných při příjezdu do obce. Od 8. března 2007 je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky.

Stavba vznikla v době, kdy se v českých zemích vytvářel charakteristický vzhled 19. století. Jednolodní obdélná stavba vyznačuje se hranolovou věží na západní straně. Stavitel zvolil polygonální uzavření presbytáře a nechal prostor osvětlit vysokými okny. Vnitřní prostor překlenuje křížová klenba, která dodává interiéru monumentální a svetlostní charakter.

Zařízení kostela z převážné části pochází ze druhé poloviny 19. století a nese rysy novorománského slohu, odpovídajícího období stavby. Mezi cenné artefakty patří obraz Madony a svatého Václava od malíře J. Kroupy, který vznikl v 19. století. Umělecky hodnotná socha svatého Jana Nepomuckého pochází z druhé poloviny 18. století a předchází tak samotnému kostelu. Dalším exponátem je barokní zpodobení Ecce homo.

Na oratoři se dochoval sbor starších předmětů. Deskový obraz Kalvárie je datován do poloviny 17. století; na jeho rubu se podle záznamu restaurátora nachází darovací legenda z roku 1676. Vedle něj stojí podobný deskový obraz Narození Páně, který je silně poškozen a v minulosti přemalován, jeho původ spadá do téže epochy jako Kalvárie. Oratář střeží také fragmenty barokních oltářů. V komoře věže čekají na návštěvníka dvě sošky svatého Petra a svatého Pavla z 17. století.

Kostelu se vměstná i okolí, které si uchovalo své sakrální prvky. Před vstupem do kostela jednou stávala socha Anděla strážce z roku 1778, kterou také chrání status kulturní památky, leč zůstal po ní jen ozdobný podstavec s reliéfem Daniela v jámě lvové – původní socha byla v 90. letech 20. století odcizena. Na bránách fary a hřbitova se zachovaly sošky svatců jako dílo lidové tvorby z konce 18. století. Nedaleko stojí kaple svatého Jana Nepomuckého z 19. století s polychromovanou soškou téhož světce, a také kaple Nejsvětější Trojice rovněž z 19. století, která má v sobě novodobé vybavení.

Kostel je svou stavbou a vnitřním bohatstvím zajímavým dokladem dlouhého kontinua české sakrální tradice. Jeho architektura odráží ducha 19. století, zatímco vnitřek přechovává umělecké poklady z dob let všech předcházejících. Návštěva nabízí pohled na české lidové zbožnosti i na rozvoj sakrálního umění od baroka až po dobu autorovy stavby.