Kostel Seslání Ducha svatého stojí v srdci Českého Dubu jako středobod, kolem něhož se po staletí odvíjel život města. Věž s cibulovou střechou je jeho nejnápadnějším prvkem a dodnes určuje siluetu celého náměstí. Jako děkanský kostel je doložen již roku 1291, takže jeho dějiny sahají přes sedm set let zpět.

Nejstarší stavební vrstva, která se v kostele dosud odráží, pochází z gotiky – věž si zachovala gotické jádro a v dolní části je plná, bez oken. V roce 1530 prošla budova renesanční přestavbou, z níž se dodnes dochoval pozdně goticky profilovaný portál vedoucí do sakristie a renesanční polosloupy v lodi. Zlom přineslo 17. století: v roce 1647 kostel vyhořel při obsazení města švédskou posádkou. Po dalším požáru roku 1694 byl důkladně přestavěn v raně barokním slohu a získal podobu, kterou vidíme dnes. Poslední větší stavební zásah proběhl v souvislosti s požárem roku 1713, kdy byla loď opatřena valenou klenbou s lunetami.

Kostel je obdélný, jednolodní a díky dvojímu prodlužování nápadně protáhlý – délka stavby dosahuje 32,5 metrů. Závěr je polygonální a přímo navazuje na loď bez oddělení. Na severní straně stojí věž se sakristií, vedle níž jsou dvě přestavěné oratoře. Průčelí je zvenčí hladké, na jižní straně zpevněné pilíři, a prolamují je čtyři obloukem zaklenutá okna. Věž je v patře barokně prostá, má sdružená okna a završuje ji cibulová střecha. Loď i presbytář nesou valenou klenbu s lunetami; v lodi jsou nepravidelně vedeny částečně na korespondující renesanční polosloupy. Dřevěná kruchta pochází z roku 1657. Stropy zdobí pseudobarokové rozvilinové a páskové štukatury.

Vnitřní vybavení kostela je různorodé a odráží několik slohových vrstev. Hlavní oltář nese rokokový retábl s portálem, jehož boky lemují sochy sv. Petra a sv. Pavla; oltářní obraz zobrazuje samotné Seslání Ducha svatého. Na rozhraní lodi a presbytáře stojí dva panelové klasické boční oltáře s obrazy Panny Marie a sv. Floriána. V lodi jsou dále dva novorenesanční oltáře z doby kolem roku 1880 s obrazy sv. Jana a sv. Anny. V presbytáři upoutá pozdně barokní sousoší Kalvárie z poloviny 18. století a cínová barokní křtitelnice z téhož věku. Varhany pocházejí z roku 1893 a jsou dílem firmy Rieger; jejich skříň je neorenesanční.

Při opravách věže byla nalezena pozdně gotická skříň s šablonovou malbou z 15. století, která byla přesunuta do místního muzea. Kolem kostela se dříve rozkládal hřbitov a u severní stěny stával špitál, do nějž podle tradice docházela léčit sv. Zdislava.

Kostel je dnes chráněn jako kulturní památka České republiky. Pro zvídavého návštěvníka představuje nejen živý přehled barokního, renesančního i gotického stavitelství na jednom místě, ale i připomínku bouřlivých dějin města, které se z požárů a válečných útrap vždy znovu vzpamatovalo.