Kostel Rozeslání svatých apoštolů leží na Toulovcově náměstí v Litomyšli, místě tradičně zvaném také „Na Špitálku". Nejstarší zmínka o něm pochází z roku 1407, přestože je stavba nejspíš mnohem starší. Jde o gotickou stavbu menšího měřítka, kterou později pozměnily barokní úpravy z 18. století a neogotická dostavba z 19. století. V současnosti spadá pod Římskokatolickou farnost – proboštství Litomyšl.

Kostel vyrůstal z kaple špitálu, který byl prvně doložen k roku 1347 v souvislosti se založením litomyšlského biskupství. Špitál v té době již existoval delší dobu – předpokládá se, že jej mohli založit řády benediktinů nebo premonstrátů. Původní budova špitálu stála v severní části Toulovcova náměstí, v místech dnešní budovy církve československé husitské. Kaple byla později přeměněna na gotický kostelík.

V patnáctém století byl špitál zřízený pro dvacet dva chudých a nemocných, od roku 1440 pak pro čtyřiadvacet osob. Život zde byl nelehký – příjmy byly velmi malé a špitálníci spíše umírali hladem než na nemoci. Pro nakažlivé nemocné, především osoby trpící malomocností, byla na počátku 15. století zřízena oddělená chalupa na předměstí s kapacitou tří osob. Běh špitálu se řídil přesnými pravidly: nemocní měli přednost před chudými a mezi obyvateli panovala rovnost – cokoli si jednotlivec vyžebral, bylo rozděleno všem rovným dílem.

Zlomovým rokem v historii špitálu se stala nadace z roku 1407, kterou založil Vavřinec Toulovec z Třemošné, postava obestřená kontroverzními pověstmi. Toulovec daroval sedmnáct kop ročně z výdělku svého dvora v Trusnově a rok později šest kop ze své vsi Mladočov. Nadace byla potvrzena králem Václavem IV. Toulovec myslel i na detaily – nařídil, aby nemocní nelehali v kostele a svým zápachem neobtěžovali návštěvníky. Zemřel pravděpodobně v roce 1412. V roce 1413 vydal biskup Jan odpustky těm, kdo se zúčastní pobožností za dobrodince. Toulovec byl patrně pohřben u oltáře ve kostele; jeho nástěnný portrét z roku 1408 se obnovoval ještě v pozdějších staletích – v letech 1511 a 1842.

Husitské povstání přežil špitál i kostel bez větších úhon. V sedmnáctém století přispívala špitálu jak obec, tak panská vrchnost – Vratislav z Pernštejna založil nadaci v roce 1629. Špitál postupně nabyl značný majetek a stal se velkostatekem spravovaným městem. Tento majetek se později ukázal zásadní pro uchování městských financí po třicetileté válce. V roce 1761 bylo nutné počet špitálníků snížit na dvanáct osob. V devatenáctém století, roku 1839, byl velkostatek vtělen do zemských desek pro město se závazkem starat se o špitál. Ten se pak stál chorobincem bez stálého sídla – dvanáct chudých starších občanů bydlelo rozptýleno po městě a dostávalo příspěvky z Toulovcovy nadace, která plnila svou funkci pět set let po svém založení.