Obec Skryje se poprvé objevuje v písemných pramenech na přelomu 12. a 13. století, kdy byla vedena v listině papeže Řehoře IX. jako součást majetku benediktinského kláštera v Kladrubech. Její název se v latinských textech zapisoval jako "Scringe" – vzpomínka na středověké počátky přímo v listinách nejvyšší církevní autority dokazuje pevné vazby obce na církevní struktury tehdejší doby.

Kostel věnovaný archandělu Michaelovi má mnohem starší historii, než kdy byla poprvé písemně doložena. Zasvěcení právě tomuto archandělu naznačuje velmi staré původ chrámu – první kostel zde byl postaven z dřeva. Písemné zmínky o něm se objevují až od poloviny 14. století, avšak tradice liturgického zasvěcení evidentně sahá do mnohem vzdálenějších dob. Dřevěný kostel však nezůstal ušetřen dobou. V závěru Třicetileté války jej vypálila švédská vojska, která v těch časech pustoší celou českou krajinu. Kostel tak lačnící po obnově padl za vykupitel přestavbě.

Na počátku 18. století, konkrétně roku 1713, byl kostel přestaven do své dnešní barokní podoby, která jej dochovala do současnosti. Stavba představuje typickou farní kostolní architekturu své doby – jednoduchou, ale dokonale účelnou. Lodí kostela, její hlavní prostor určený věřícím, měří 15 metrů na délku a 10,7 metrů na šířku, vnitřní výška dosahuje 7,5 metru. Prostor lodje má rovný strop a je přístupný dvěma vchody – jedním z jižní strany a druhým ze strany západní. Na východní straně lodě se nachází presbytář, kde slouží kněz, a ke presbytáři je na straně severní přistavěna sakristie, místnost určená na ulehování liturgických potřeb.

Nad západním průčelím, v níž se otevírá portál s obloukovou římsou, stojí nízká čtyřboká věž završená atikou po obou stranách – charakteristickým prvkem barokní neoklasiky. Tato věž oživuje siluetu kostela a zároveň působí jako pozvánka vzbuzující představu sakrálního prostoru již z dálky.

Kostel Archanděla Michaela v Skryji tak representa dlouhý příběh české obci – od středověkých počátků přes strádání Třicetileté války až k barokní renesanci. Představuje výraz víry a odolnosti komunity, která i po destrukci znovu vztyčila chrám v novém slohu a udržuje jej dodnes.