Hradská brána v Olomouci byla zaniklá městská brána, která byla součástí někdejšího městského opevnění. Tato gotická brána vznikla ve východní části města v polovině 13. století a byla spolu s ostatními třemi městskými branami (Blažejskou-Kateřinskou, Střední a Rohelskou-Františkovou). Vznikla nejprve jako dřevěná, později pak byla vystavěna z kamenného zdiva.

Sestávala z dvojitých vrat krytých jednoduchou gotickou věží. Jakožto součást městských hradeb úspěšně odolala výpadům během husitských válek na Moravě v první polovině 15. století. V 16. století byla brána posílena o předsunuté rondely.

Spolu s opevněním však nedokázala během třicetileté války vzdorovat obléhání Švédů pod vedením generála Lennarta Torstensona roku 1642, kteří následně město kontrolovali až do roku 1650. Město bylo Švédy těžce zdevastováno a jeho opevnění poškozeno.

Císař Ferdinand III. pak roku 1655 prohlásil Olomouc díky její strategické pozici pevnostním městem, čímž zahájil dlouhodobou výstavbu olomoucké pevnosti. Projekt rozsáhlé přestavby dosavadního městského opevnění v barokní pevnost vypracoval polní maršálek Jean-Louis Raduit de Souches roku 1658.

Pevnost byla dostavována až do konce 17. století, a to souviselo i se zbořením původní gotické Hradské brány, která navíc roku 1678 vyhořela, a její nahrazení systémem dvou bran oddělených parkánem.

Struktura byla obranně kryta přilehlými bastiony, dokončena byla roku 1680. Vnější brána měla podobu barbakánu.

Ve druhé polovině 19. století rozhodla městská rada o postupné demolici pevnostních konstrukcí, aby se mohlo město nadále stavebně rozrůstat. Hradská brána byla zbořena roku 1876, jako první z městských bran, aby uvolnila prostor výstavbě nové městské třídy.

Existenci někdejší brány připomíná památník umístěný v prostoru někdejší vnitřní Hradské brány s bronzovou plastikou její gotické podoby ze 13. století. Autorkou plastiky je Irena Armutidisová (1988).

Dnes existuje památník, který připomíná její existence a významnou roli v historii Olomouce. Tato památka stojí za návštěvu, protože nám umožňuje prohlédnout se do minulosti a uvítat si hodnotné kulturní dědictví města.