Dolní brána — oficiálně také Jihlavská brána — stojí v Palackého ulici v Pelhřimově, kousek od Karlova náměstí. Jde o pozůstatek rozsáhlého městského opevnění, jehož budování započalo již ve 14. století. Samotná brána však vznikla až v průběhu 16. století. Krátce poté, v polovině téhož století, ji těžce poškodil velký požár města, a tak prošla přestavbou do podoby, v níž ji lze spatřit dodnes.

Staletí na bráně zanechala viditelné stopy. Na konci 17. století přibyly hodiny, jejichž ciferníky jsou zasazeny do poslední etáže věže. V roce 1774 byl na hřebeni střechy vztyčen malý věžní nástavec. Brána měla po dlouhou dobu i předbraní — ochranný vstupní prostor před vlastním průjezdem — ten však byl odstraněn v roce 1892.

Architektonicky se jedná o pětipatrovou, 36 metrů vysokou věžovitou stavbu se střechou v podobě čtyřbokého stanu. Z hřebene střechy vystupuje osmiboká lucerna, zakončená cibulí, bání a praporkem s hvězdou. Poslední patro věže odděluje od střechy renesanční římsa, v níž jsou osazeny dva čtyřboké hodinové ciferníky. Z nejstarší podoby stavby se v interiéru zachovaly oblouky portálů a fragmenty fresek — vzácné stopy středověkého a raně novověkého umění, které přežily staletí i požár.

Brána si v průběhu 20. století připsala i neočekávanou kapitolu kulturního života. V letech 1967 a 1968 v ní působilo divadlo Netopýr, které zde pořádalo jak divadelní představení, tak neformální setkání s tehdy populární skupinou Olympic. Mezi hosty figurovala řada vynikajících osobností české scény — Stella Zázvorková, Josef Zíma, Jaroslav Vojta či Jindřich Plachta.

Dnes je brána především domovem stálé expozice Muzea rekordů a kuriozit, provozované agenturou Dobrý den od 30. června 1994. Návštěvník tak může v jediné zastávce spojit pohled na středověké opevňovací umění s přehlídkou světových i tuzemských rekordů. Dolní brána tak zůstává místem, kde se historická architektura, živá kultura i lehká zábava přirozeně setkávají — a to je důvod, proč stojí za to se k ní zastavit.