Kolovratský palác ve Valdštejnské ulici stojí v srdci Malé Strany a je jedním z nejcennějších příkladů šlechtického sídla v Praze. Pochází od architekta Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho a od roku 1964 nese status kulturní památky. Dnes slouží jako součást reprezentativního sídla Senátu Parlamentu České republiky a přiléhá k němu Malý Fürstenberský palác a historická Kolovratská zahrada.

Budova, která stojí na místě dnešního paláce, má překvapivě staré kořeny. Již v roce 1603 zde byly propojeny dva samostatné domy v jeden celek. Vilém starší Popel z Lobkovic jej na počátku sedmnáctého století rozšířil, a pozdější majitelka jej přebudovala na jednopatrový dům. Rozhodující přeměna přišla v osmnáctém století, když majetek koupila Marie Barbora roz. Schaffgotschová, manželka významného šlechtice Heřmana Jakuba Černína z Chudenic. Nechala jej kompletně přestavět právě architektem Palliardiho. Vznikl tak honosný klasicistní palác, jež měl ozvláštněním své doby – připomínáním vrcholného baroka. Těhdy se nově vytvořil i Malý Fürstenberský palác a byla založena jedinečná terasovitá zahrada s altány, schodištěm a balustrádami, která postupně stoupá do trojdílné sala terreny.

Na sklonku osmnáctého století převzal majetek Jan Arnošt Schaffgotsch, synovec Marie Barbory, který však znovu oddělil oba paláce. Během devatenáctého století se vlastníci střídali, až roku 1886 nabyl palác hrabě Zdeněk Kolovrat-Krakovský. Právě on nechal provést rozsáhlou přestavbu – zejména interiéry byly v polovině devatenáctého století upraveny v novobarokním slohu. V těchto místnostech se umístila jeho cenná obrazárna, knihovna a sbírka mincí. Seu syn Hanuš Kolovrat-Krakovský pak k paláci přistavěl konírnu. Část obrazárny později přešla do Národní galerie a knihovna je spravována Národním muzeem.

Po první světové válce, v prosinci 1920, palác odkoupil československý stát a po nezbytných úpravách jej využíval jako sídlo předsednictva ministerské rady. Dentro jeho stěn se odehrály i důležité chvíle české dějin – vzniku protektorátu a Mnichovské dohody. V září 1941 se zde stal dějištěm tzv. Chlebíčkové aféry. Po roce 1945 postupně sídlilo v paláci ministerstvo informací a osvěty, později ministerstvo kultury až do roku 2002, kdy se přestěhovalo do Nostického paláce.

Na průčelí upoutá pozornost plastický oválný znak s rodovým heslem Kolovratů „Věrně a stále", který je ovinutý opaskem symbolizujícím závazek. V tympanonu štítu je vsazen zasklený obraz Černé madony svatotomské. Na střešní atice zdobí palác sochy puttů a váza.

Interiéry paláce wurden v roce 2003 zahájeny velké rekonstrukce, dokončené v roce 2006. Nejcennější prostory – dva reprezentativní salonky zvaný Růžový a Zelený a původně pozdně barokní pilířové schodiště – jsou veřejnosti přístupné během státních svátků v rámci dnů otevřených dveří. Dnes palác slouží především jako zázemí pro senátní výbory, komise a kluby, což jej řadí mezi aktivně užívaná reprezentativní prostory parlamentu.