Lovecký zámek Zahradiště stojí v osadě stejného jména, která je součástí obce Radostína nad Oslavou, přibližně dvanáct kilometrů severozápadně od Velkého Meziříčí. Budova se nachází při silnici II/354 a patří mezi zajímavé příklady vzniku sídelní stavby v česko-moravské hraničí oblasti.

Kořeny údaje o Zahradišti sahají do počátku šestnáctého století, kdy se toto jméno poprvé vyskytujeEntry v písemných pramenech jako označení luční trati. Předpokládá se, že středověká vesnice se stejným jménem sice byla, ale není věrohodně doložena. Název polní trati Staré Zahradiště byl novověkem odvozován od názvu Starého Zahradišťského rybníka. Samotná obec Zahradiště se do písemných záznamů vrací až na počátek osmnáctého století. Od počátku své existence spadala pod velkomeziříčské panství, jež zde vytvořilo vrchnostenský dvůr a zájezdní hostinec. Tato stavení byla běžnou součástí feudálních majetků – sloužila jak k ubytování cestujících, tak k zajišťování lokálních služeb.

Zásadní přeměna budovy proběhla v osmdesátých letech osmnáctého století. Kněžna Eleonora z Lichtenštejna nechala tehdejší hostinec přestavět na budovu lesní správy. Stavba si zachovala svůj hospodářský účel, ale nabyla nového charakteru. V jejím patře byly zřízeny pokoje určené pro příležitostné ubytování hostů během loveckých hon. Tímto způsobem se z dříve běžné hospodářské stavby vyvinula budova s reprezentativním ambicím, přiměřená šlechtickému vlastnictví.

Dvacáté století však přineslo utilitarian přeměnu. V druhé jeho polovině sloužila „lesovna se zámkem" (jak se někdy označuje) jako skladiště zdravotnického materiálu. Budova tak stratila svůj původní účel a byla adaptována na potřeby tehdejší doby.

Architektura zámku odráží jeho stáří a proměny. Jde o patrovou budovu obdélníkového půdorysu s polovalbovou střechou. Přízemí obsahuje místnosti částečně klenuté, částečně plochostropé, takže je viditelná postupná evoluce stavby. Naopak patro nese bohatší klasicistní výzdobu, která vyzývá z doby přestavby v osmnáctém století. V současnosti se tato výzdoba s celým objektem postupně obnovuje. Součástí areálu jsou také přilehlé hospodářské budovy, které doplňují hlavní stavbu.

Změna nastala v roce 2012, kdy se zámek vrátil do majetku Podstatských-Lichtenštejnů a iniciátoři procesu jeho postupné rekonstrukce. Budova tak opouští dlouhá léta zanedbání a stává se předmětem péče s vědomím jejího historického a architektonického potenciálu. Zahradiště tak představuje příklad nLesser-known šlechtické stavby, která na rozdíl od větších zámků v kraji prošla méně dramatickými přeměnami, ale přesto si zachovala svědectví o několika fázích české historie.