Zámek Planá na Tachovsku leží na místě středověkého gotického hradu, jehož základy patrně vznikly už v 13. století. Jeho původní podoba se vymykala elegancí: sestával z obdélného paláce a osmipatrové věže, jejíž určení – zda jej stavitelé mysleli jako bergfrit nebo donjon – se dnes už s jistotou nezjistí. Prvním známým majitelem hradu byl v polovině 14. století Dobrohost z Plané.

Zásadní proměnu zažil hrad v renesanci. V polovině 16. století, kdy jej vlastnil Mořic Šlik, zde byla zahájena ambiciózní přestavba z gotického hradu na renesanční zámek. Rodina Šliků pokračovala v úpravách a počátkem 17. století nechala upravit fasády i interiéry v duchu pozdní renesance. Třicetiletá válka však zanechala své stopy – zámek postihly útoky obou válčících stran.

Po roce 1665 se zámek dostává do rukou Sinzendorfům, kteří jej barokně přestavují. Poslední významní soukromí majitelé, hrabata Nosticové, jej vlastnili od 1822 do roku 1948 a postupně jej modernizují – empírově upravují barokní jižní křídlo a přistavují hospodářské a správní budovy. Poslední soukromí obyvatelé, Karel Ervín (1850–1911) a jeho syn Josef (1878–1946), zde žili a jsou pohřbeni v nedalekých rodových hrobkách.

Po znárodnění v roce 1948 až do roku 1991 jej obývala Pohraniční stráž. Mathilda Nostitzová, vnučka posledního majitele, která se v zámku narodila a do dvanácti let v něm žila, se v roce 1992 pokoušela o restituci – neúspěšně. Státní fondy si jej chránily a zámek prodaly dvě měsíce poté. Soukromé vlastnictví jej však neuchránilo – postupně chátrá.

Od roku 2013 je zámek na seznamu ohrožených kulturních památek. Stavební průzkum zjistil kritický stav: některé konstrukce, zejména trámové malované stropy, se nacházejí v havarijním stavu. Dražby nebyly úspěšné – v roce 2015 jej nabídli za 1,3 milionu korun, v roce 2017 už jen za 650 tisíc. V nočních hodinách z 10. na 11. listopadu 2017 jej postihly rozsáhlý požár. Od roku 2020 jej vlastní společnost Zámek Planá a čerpá podporu z havarijního fondu ministerstva kultury.

Zámek zůstává mezi nejméně prozkoumanými panským sídly na západě Čech – postrádá hloubkový stavebně-historický i archeologický výzkum. Historického zájmu si zaslouží jednak jako vícevrstvá architektonická palimpsest od gotiky přes renesanci po klasicismu, jednak jako svědectví o osudech českého majetku v 20. století. V roce 1634 zde na cestě do Chebu krátce přespal polní maršál Albrecht z Valdštejna.