Zámek Brtnice stojí v srdci městečka Brtnice na Vysočině jako svědek českých dějin od pozdního středověku. Jde o renesanční zámek, jehož dnešní podoba vyrůstá z vrstvené historie - pod renesančním oblekem se skrývají gotické kořeny a stopy husitských konfliktů.

Počátky brtnického hradu nejsou zcela jasné. Původně na místě nedaleko soutoku řek Brtnice a Jihlavy stál hrad Rokštejn, který se však postupem času stal nepoužitelný. Během husitských válek se vztahy mezi brtnickými Valdštejny a jihlavským městem zhoršily natolik, že posádka z Rokštejna napadala jihlavské kupce. Rokštejn byl následně mezi roky 1423 a 1436 dobyt, pobořen a opuštěn. Zdeněk z Valdštejna hodlal před rokem 1436 založit nový brtnický hrad, ale jihlavští se mu ohradili. Poprvé se o hradu mluví výslovně až v roce 1444. Archeologové v roce 2022 objevili nejstarší zdivo na třetím nádvoří zámku; nejstarší objekty pocházejí ze 14. století, podle nových výzkumů možná i starší.

Původní gotický hrad měl jednoduchou, bezvěžovou strukturu, která byla postupem času rozšiřována plášťovou zdí s poloválcovou věžicí. Do konce 15. století přibyl na jihu mohutný prvek s hranolovou věží, kterou renesance později využila jako kuchyni. S příchodem renesance - zejména ve druhé polovině 16. století - prošel zámek zásadní přestavbou. Bylo upraveno a zvýšeno východní palácové křídlo, k němuž bylo připojeno severní křídlo s dvoupatrovou loggií. Tyto prvky vykazují rysy italského architekta Baldassara Maggi de Ronia, který pracoval také v Telči a Jindřichově Hradci. Přestavby zřejmě začaly za vlády Zdeňka z Valdštejna před rokem 1560 a pokračovaly za Hynka Brtnického a Kateřiny Zajímačky. Jejich ukončení lze datovat podle kamenných desek a portálů do let 1593 nebo 1604. Právě v renesanci získal zámek definitivní trojdílnou dispozici, kterou si uchoval až do dnešních dnů.

Po bitvě na Bílé hoře připadl zámek novému pánu - italskému rodu Collaltů v čele s Rambaldo XII. (zvaným Veliký). Zámek se dočkal i dalších úprav - požár v roce 1760 poškodil části zámku, která byla následně obnovena, a v roce 1842 se zde provedly romantické novogotické přestavby. Poslední velkých změn se zámek dočkal v roce 1945, kdy byl po konfiskaci collaltovského velkostatku zestátněn. Protože však nenašel vhodné využití, začal postupně chátrat. Spor o vlastnictví trvá od roku 1989 bez rozhodujícího výsledku. Zámek je dnes chráněn jako kulturní památka.