Dlouhá stoka je umělý vodní kanál a jedna z nejvýznamnějších technických památek Čech. Od roku 2003 byla vedena jako kulturní památka, od roku 2014 pak získala statut národní kulturní památky, zapsané pod názvem Dlouhá stoka s rybníky Kladským a Novým. Svou délkou 24,2 km protíná velkou část Slavkovského lesa a nachází se v katastrálních územích Krásno nad Teplou, Mariánské Lázně, Nová Ves u Sokolova a Prameny.

Kanál odtéká z Kladského rybníka v nadmořské výšce 810 metrů a pokračuje přibližně od západu k východu. Některé zdroje ovšem považují za jeho počátek výpusť z výše položeného Kynžvarského rybníka v nadmořské výšce 820 metrů. Trasa míjí obec Prameny, kde se nad levým břehem nacházejí Národní přírodní památky Upolínová louka pod Křížky a Křížky. Severovýchodním směrem pokračuje k Nové Vsi, odkud se část vody odebírá pro zásobování místních obyvatel. Před Krásnem obtéká vrch Na vyhlídce, zvaný také Krásenský vrch (778 m n. m.), s kamennou rozhlednou na vrcholu. Stoka končí v obci Krásno, kde se vlévá do potoka téhož jména.

Důvodem vzniku Dlouhé stoky byla potřeba vody pro pohon čerpacích zařízení, drtících stoup a rudných mlýnů při těžbě cínu ve Slavkovském lese. Ve 13. a 14. století postačovaly dva přírodní potoky, Slavkovský a Seifertsgrünský, ale s rozšiřováním těžby přestaly stačit. Již koncem 14. století byl proto vybudován první umělý kanál, přiváděný z potoka Rota pramenícího pod vrchem Králův kámen (852 m n. m.), a jeho existence je doložena kupní smlouvou z roku 1408. V roce 1514 kapacita opět nestačila a soustava byla rozšířena přívodem z potoka Ebmet či Mebmet, po němž nový příkop dostal jméno — později byl znám jako Puškařovská strouha nebo Rovinský příkop. Doplnily ho Mückenberský potok a Stöckelbach a vznikly retenční nádrže sloužící jako zásobníky vody na letní a zimní období: rybníky Mückenberský, Nový a Ebmet.

V 90. letech 15. století těžba opět sílila a roku 1499 byla uzavřena smlouva mezi slavkovskými těžaři a novými majiteli bečovského panství, Pluhy z Rabštejna, o užívání starého vodního díla. Přibyla nová větev zásobující doly v Krásně a Horním Slavkově. Trasu budoucí Dlouhé stoky vyměřil v roce 1530 důlní měřič Rossmeisler a dílo dostalo název Floßgraben, tedy Plavební příkop. Stavba byla zahájena roku 1531 a dokončena roku 1536.

V době svého dokončení měřila Dlouhá stoka 24 km a představovala dílo, které ve střední Evropě 16. století nemělo obdoby rozsahem ani způsobem provedení. Během druhé poloviny téhož století se vodní soustava dále rozrůstala na síť kanálů přes 30 km, zahrnující deset velkých báňských rybníků. Napájela 52 mlýnů na rudu, měla 35 mostů, 14 stavidel, spád přibližně 0,35 m na 100 metrů délky a šířku přes 2 metry. Srovnatelná díla vznikla teprve později — v německém Harzu a v okolí Banské Štiavnice na Slovensku.

Zvídavý návštěvník dnes může kanál sledovat po jeho trase Slavkovským lesem, přičemž cesta nabízí i zastávky u přírodních památek na březích stoky a výstup na Krásenský vrch s rozhlednou. Statut národní kulturní památky svědčí o tom, že jde o dílo zcela výjimečné — živý doklad důmyslu hornického inženýrství předbělohorských Čech.