Zámek Studenec se nachází v obci Studenec na Jilemnicku a patří mezi zajímavé příklady přestavby středověké architektury do podoby novodobého paláce. Pseudorenesanční budova se stala součástí českého majetku v průběhu složité historie vlastnictví a užívání.

Základem zámku je tvrz v renesančním slohu, která vznikla na přelomu 15. a 16. století. Stavbu inicioval Jan Stráník starší z Kopidlna, ačkoli nejisté zůstává, zda ji nechtěl postavit spíše jeho syn. První známé zmínky o objektu se datují do roku 1623, kdy byl majetek konfiskován během stavovského povstání. Následně jej levně odkoupil Albrecht z Valdštejna, který jej roku 1630 podstoupil Johaně Uršule Grodecké. V dalších desítkách let tvrz postupně měnila svůj charakter – od roku 1641 již nejdéle fungovala jako obydlí správce a později se přeměnila v kanceláře a byty.

Zásadní proměna přišla v 19. století. Karel Berger z Bergentalu, který roku 1879 prodal velkostatek Fořt, se rozhodl opět bydlet ve Studenci. Původní tvrz mu však nevyhovovala, a tak nechal roku 1883 celý objekt přestavět a rozšířit. Vzniklo nové jihozápadní křídlo v pseudorenesančním stylu a výrazně se modernizoval také interiér. Od Bergera zámek roku 1891 odkoupil podnikatel Jan Hakl z Jilemnice. Po jeho smrti v roce 1917 zdědila zámek jeho dcera Jana Hiltlová, která jej vlastnila až do své smrti v roce 1965.

Druhá polovina 20. století poznamenala zámek sérií změn majitelů. Roku 1974 ho koupil Institut manipulačních, dopravních, obalových a skladových systémů z Prahy, který jej v polovině sedmdesátých let převedl na Chemické závody Litvínov. Ty zámek znovu rozšířily a přestavěly jej na rekreační středisko. Po sametové revoluci byl objekt privatizován a upraven pro hotelové účely. Kolem roku 2000 jej krátce provozoval majitel jako hotel.

Od roku 2006 zámek vlastnila izraelská společnost Sellar, která měla ambici jej zrekonstruovat a provozovat v něm wellness centrum. Tyto plány však zmaříla hospodářská krize z roku 2007. Od té doby leží zámek opuštěný a postupně chátral.

Stavebně se jedná o dvoukřídlou, třípatrovou budovu v pseudorenesančním stylu. Jejích interiéry původně obsahovaly 28 pokojů se sociálním zařízením, jídelnu, velkou společenskou místnost, bazén, sauny a bar – vybavení dobové pro moderní rekreační středisko. K zámku přiléhá park s dvěma patrovými rekreačními chatami. V současnosti (leden 2025) zůstává budova opuštěná a postupně se rozpadá, čekajíc na budoucího majitele, který by ji mohl vrátit životu.