Křemýž je barokní zámek v malé vesnici stejného jména, která je dnes součástí obce Ohníč v teplickém regionu Ústeckého kraje. Celý objekt je státem chráněn jako kulturní památka.

Dějiny zámku sahají hlouběji, než by se mohlo zdát. Na místě dnešního barokního stavení stála starší tvrz, která se poprvé objevila v písemných záznamech roku 1545. Tato původní pevnůstka se rozprostírala severně od vesnice na návrší zvané Ladenburk. V roce 1669 koupila křemýžské panství baronka Kateřina Alžběta z Bachonhay. Rozhodla se pro modernizaci sídla – v letech 1693 až 1695 nechala vystavět zcela nový barokní zámek na úpatí téhož kopce a starou tvrz nechat strhnout. Po Kateřině Alžbětě zdědila panství její neteř, která se provdala za Jana Antonína Hýzrleho z Chodova. Postupně se majitelství střídalo – panství později vlastnili Věžníkové z Věžník a významná šlechtická rodina Ledebourů, která jej držela až do roku 1945.

V průběhu 19. století zámek prošel postupnými úpravami v duchu doby. Říšský hrabě Klement August Ledebour-Wicheln jej na počátku století rozšířil o druhé patro a přidal klasicistní rizalit v průčelí. Později, zhruba od poloviny 19. století, se stal majitelem Adolf Benn Ledebour. Ten nechal jihozápadní průčelí doplnit novogotickými prvky, čímž dal stavbě další vrstvu stylistických vlivů.

Původní stavba měla jednopatrový půdorys s elegantním válcovitým rizalitem neseným sloupy v přízemí. Horní část se pyšnila cibulovitou věží s lucernou. Dochovaný zámek je dnes dvoupatrový. Z jihozápadního průčelí vystupuje rizalit, do kterého vede klasicistní vnější schodiště. Přízemí si uchovává barokní zdobení, zatímco obě patra zdobí klasicistní pilastrové řády zakončené iónskými hlavicemi a římsami. Vnitřní prostory mají své kouzlo – přízemní sál na severovýchodní straně je zaklenutý valenými klenbami na čtyřech sloupech, další místnosti si zachovaly klenuté stropy na fabionech, byť byly jejich původní dispozice změněny vestavbami příček. K zámeckému komplexu přináležela také zimní zahrada a barokní jízdárna.

Po druhé světové válce zámek získal nové poslání. Od konce 40. let sloužil jako zdravotnické zařízení pro léčbu plicních chorob, činnost pokračovala do konce 50. let. Následně jej obsadila dlouhodobě fungující léčebna. Roku 1993 se zámek dočkal rekonstrukce, roku 1996 však léčebna uzavřela. Objektem se postupně zabývaly veřejné instituce – okresní úřad v Teplicích, později Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Roku 2005 prodalo státu celý areál obsahující sedm budov a více než 51 tisíc metrů čtverečních parku investiční společnosti Liwa Investment Group se sídlem v Teplicích. Vlastníkem se stal Mohamed Khalifa bin Yousef Al Suwaidi z Abú Zabí. Od té doby zámek a jeho park chátrají, jsou nevyužívané a uzavřené veřejnosti.