Vlčinec leží jižně od Žďáru nad Metují v okresě Náchod, nad soutokem řeky Metuje s jejím přítokem Dunajkou, nedaleko vesnice Petrovic. Pozůstatky tohoto zaniklého hradu jsou chráněny jako kulturní památka. O jeho osudech vypovídají fragmentarizované záznamy v břevnovských urbářích a archeologické vykopávky, které však mezi sebou vykazují znatelné rozpory.

Zakladatelem Vlčince byl předpokládaně Bavor, opat břevnovského kláštera. Hrad měl sloužit jako opěrný bod rozlehlého klášterního panství v oblasti, kterou mniši postupně rozšiřovali. V roce 1341 si břevnovské kláštery pořídily vesnice Petrovice, Petrovičky, polovinu Hodkovic a Dřevíče od Hynka z Dubé. O dvacet let později, během vlády opata Oldřicha II. (1366–1378), byly tyto vsi pronajaty Janu Kdulincovi a jeho manželce Bonuši, která jako zástavní držitelka mohla mít sídlo na samotném Vlčinci. V roce 1390 získali povolení koupit uvedené vsi polický probošt Petr a jeho bratr Kuneš z Pravětic. Nejpozději v roce 1406 byl hrad již v ruinách – urbář z tohoto roku jej uváděl pouze jako pronajatou „horu" za dva groše ročního úroku, a to místnímu Strádalovi z Vysoké Srbské.

Stavební podoba Vlčince byla určena neobvyklou topografií lokality – velmi dlouhé a úzké ostrožny, na níž byl hrad postaven. Ostrožna byla rozdělena do dvou částí. Předhradí obsahovalo pouze minimální stopy zastavění, zatímco jádro hradu mělo obdélný půdorys, přestože starší plány naznačují, že tam kdysi stála také okrouhlá věž. Klesající konec ostrožny byl chráněn příkopy a valy.

Zásadní rozpor mezi historiky i archiváři spočívá v datování zániku. Písemné prameny naznačují, že by hrad ještě existoval v počátcích 15. století, přičemž některé staré zápisy spojovaly jeho zánik s husitskými vojnami – pověst o dobývání Vlčince dokonce zaznamenal spisovatel Alois Jirásek do sbírky Staré pověsti české. Archeologické nálezy z hradu však pocházejí výhradně z první třetiny 14. století a podpírají názor historika Antonína Hejny, že hrad založil Bavor někdy mezi lety 1290 až 1332 a že zanikl již před rokem 1341. V takovém případě by Vlčinec představoval krátkou epizodu – zhruba čtyřicet let trvající hrad, který svůj původní účel na ostrožně nad údolím Metuje velmi brzy přestal plnit.

Dnes se návštěvníkům naskýtají pozůstatky zdiva a hradních fortifikací zarůsté přírodou, která zde mimo tradici připomíná již skoro zapomenutou kapitolu středověké správy českeho území. Místo výrazně svědčí o tom, jak ephemérní mohou být i pevnější stavby, když jim zmizí původní smysl.