Zámek Strkovice stojí na západní straně návsi, a i když je jeho přesný věk předmětem historiků ústřídaných odborností, patří k zajímavým svědkům české minulosti. Klasicistní stavba je jedním z mála pozůstatků vzniklých v turbulentních časech raného novověku.

Počátky strkovického zámku leží v mrákotinách. Často se uvádí rok 1602, který se poprvé objevuje ve Statistice Postoloprtského okresu z roku 1862. Tehdejší autoři jej však mechanicky přebírali bez písemného dokladu, a navíc přehlédli poznámku v citované knize, která dataci označila slovem „přibližně". Památkový katalog Národního paměťového ústavu zase vykládá stavbu do roku 1634, doby vrcholící třicetileté války – opět bez uvedení pramene. Pokud by měl zámek skutečně pochod z prvního desetiletí 17. století, mohl by jej vystavět žatecký patricij Václav Jindra zvaný Sládek, který zemřel v roce 1610. Jindra zasedal v městské radě v letech 1590–1598 a později zastával funkci královského rychtáře. Strkovické zboží získal od královské komory v roce 1596 z konfiskátu po Jiřím Popelovi z Lobkovic.

Historie vlastnictví je však složitější. Po Jindřiším synu Karlovi, jehož majetek zkonfiskoval vůli jeho účasti na stavovském povstání, následoval generál Martin de Hoeff-Huerta. Po jeho smrti v roce 1644 se majitelkou stala Magdalena Pachonhayová, později od roku 1663 František Norbert Fleissner. Jeho rodina drží vlastnictví až do roku 1805. Zajímavou poznámkou je, že v kupních smlouvách a konfiskačních protokolech před rokem 1650 se nikdy nemluvilo o zámku, nýbrž pouze o vrchnostenském dvoře – není tedy vyloučeno, že počátky zámku jako rezidenčního sídla souvisejí právě s rodinou Fleissnerů.

V devatenáctém století se majitelé léty měnili. V roce 1902 zakoupil majetek žatecký obchodník se chmelem Jakob Lang, který vlastnil i hospodářství se zámečkem v Mradicích. V té době zdobil okolí zámku malý anglický park. Později zde vznikly bytové jednotky.

Stavební podoba byla utvářena postupně. Dvoupatrová budova stojí na východní straně hospodářského dvora a byla obnovena v letech 1747 a 1848. Při renovaci roku 1848 přispěl pomolog Klemens Rott přistavěním druhého patra, kdy stavba získala svou dnešní klasicistní podobu. Objekt má obdélný půdorys se dvěma mělkými rizality, která člení nádvorní stranu. Fasádu zvýrazňují pilastry a kamenné římsy, charakteristické pro svou dobu.

Po druhé světové válce stal se zámek v roce 1992 předmětem majetkových restitucí – byl vrácen majitelům, kteří ho vlastnili v roce 1948, a ti jej podnikli na rekonstrukci. Dnes tak návštěvník vidí stavbu ve svém obnoveném stavu, chráněnou jako kulturní památka od roku 1964.