Hrad Sovinec leží v krajině Nízkého Jeseníku přibližně čtrnáct kilometrů jižně od Rýmařova. Postaven v první třetině čtrnáctého století na skalnatém ostrohu, byl postupem času pozdně goticky a renesančně rozšiřován, až později prošel ranou barokní přestavbou, jejíž opevnění pochází z let 1632 až 1643.

Hrad si založili mezi lety 1329 a 1332 bratři Vokem a Pavel ze Sovince. První písemná zmínka pochází z 18. července 1332. Páni ze Sovince patřili k moravské aristokracii – řadili se mezi starobylé moravské panské rody, jako byli Boskovicové, Cimburkové či Pernštejnové. Předtím drželi hrad Mutkov u Huzové jako manové olomouckého biskupství.

V pozdním čtrnáctém století, během moravských markraběcích válek, držel hrad Pavlík ze Sovince. Po něm jej ovládali bratři Petr, Pavel, Aleš a Vok ze Sovince. Po smrti Jaroslava ze Sovince se panství dostalo pod správu Jana Heralta z Kunštátu, ale v roce 1490 jej rod znovu získal prostřednictvím Jana II. Pňovického ze Sovince. Sovinecké panství představovalo rozsáhlý komplex rozprostírající se od roviny Hornomoravského úvalu až po Moravici na úpatí Hrubého Jeseníku. Když Ješek Pňovický v roce 1531 zdědil panství zadlužené, byl nucen hrad před rokem 1545 prodat jednomu z nejbohatších moravských pánů, Kryštofovi z Boskovic a Třebově.

Kryštofův vnuk Jan prodal sovinecké panství v roce 1576 Vavřinci Ederovi ze Štiavnice. Vavřincova dcera Anna se později provdala za Jana staršího Kobylku z Kobylího – sňatek jej přivedl mezi nejbohatší moravské rody. Jako horlivý evangelík se Kobylka stal jedním z třiceti moravských direktorů během stavovského povstání let 1618 až 1620. Po bitvě na Bílé hoře byl v roce 1623 nucen Sovinec prodat řádu německých rytířů.

Hrad čelil zkouškám třicetileté války pod správou Řádu. V roce 1626 jej s malou posádkou obsadila dánská Mansfeldova vojska a hrad s okolím byly vypleněny. Řádový místodržitel Jiří Vilém z Elkershausenu padl do zajetí. Po jeho návratu byla posádka posílena na asi 600 vojáků. V létě roku 1642 vtrhli Švédové pod vedením maršála Lennarta Torstensona na Moravu a postupně dobyli Olomouc, Uničov, Bruntál a Mírov. Po třítýdenním obléhání Sovince podepsal 6. října 1643 řádový místodržitel Augustin Osvald z Lichtenštejna kapitulaci. Švédský odchod zanechal hrad v zuboženém stavu.

Řád hrad po válce opravil a obnovil zničené opevnění. Avšak v osmdesátých letech sedmnáctého století, když „turecké nebezpečí" definitivně ustoupilo, Sovinec ztratil vojenský účel. Blesk v roce 1784 způsobil požár věže a přilehlých objektů. V roce 1837 dal velmistr arcivévoda Maxmilián Josef hrad opravit a zřídil zde Řádový chlapecký seminář. Od roku 1867 zde fungovala lesnická škola, kterou koncem devatenáctého století přestěhovali do Hranic. Kolem roku 1903 dal velmistr arcivévoda Evžen hrad uvnitř opravit. V dvacátém století hrad vyhořel znovu v roce 1945. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka a od roku 2017 jej spravuje kastelánem Michal Koutný.