Slavín je monumentální společná hrobka na východní straně Vyšehradského hřbitova, která slouží jako pantheon – místo posledního odpočinku vybraných českých osobností. Vznikla podle návrhů architekta Antonína Wiehlova a stala se jedním z nejvýznamnějších míst české kulturní paměti.

Myšlenka panthonu se zrodila koncem osmdesátých let 19. století. Iniciátory byli vyšehradský probošt Mikuláš Karlach a smíchovský starosta Petr Matěj Fischer. Fischer nejen iniciativu podporoval, ale stavbu také financoval a věnoval ji vlasteneckému spolku Svatobor, který se stal správcem Slavína. Architektonický návrh vypracoval Antonín Wiehl ve dvou variantách – jako kaple nebo jako hrobka. Vybrána byla varianta hrobky. Stavba probíhala v letech 1889 až 1893 na východní straně vyšehradského hřbitova. K ní přiléhají neorenesanční arkády, také Wiehlovy. Sochařskou výzdobu, včetně okřídleného génia na rakvi hlavního pylonu, provedl sochař Josef Mauder.

Stavba se skládá z krypty v úrovni terénu hřbitova, kterou pokrývá plošina. K ní vede v celé šíři žulové schodiště s balustrádovým zábradlím. Na plošině stojí pomník se sarkofágem, nad nímž se sklání alegorická postava Génius vlasti s křídly. Po stranách pomníku jsou umístěny sochy Vlasti truchlící a Vlasti vítězné. Na pomníku jsou ve třech sloupcích desky se jmény patnácti osob pohřbených jako prvních. Pod sarkofágem je vytesáno motto: „Ač zemřeli, ještě mluví". Na zdích kolem plošiny jsou další desky se jmény dalších osob. Plošinu zdobí pilíře s kamennými vázami. Před pomníkem je kamenný katafalk s bronzovým křížem podle návrhu sochaře Václava Levého, určený k vystavování rakve během pohřebních obřadů.

Hrobka čekala na své první pohřbení osm let po dokončení. Příčinou byla vlhkost, která neustále pronikala do krypty. Antonín Wiehl proto vypracoval projekt oprav. Finanční prostředky byly zajištěny na konci dvacátých let 20. století a opravy podle Wiehlových návrhů realizoval architekt Josef Fanta.

Prvním pohřbeným byl v roce 1901 básník Julius Zeyer. On je autorem veršů na sochách Vlasti: „Svých synů prach vlast, truchlíc, zemi vrací" a „Jich skutky, jásajíc, po věky lidstvu hlásá". Posledním dosud pohřbeným se stal herec Karel Höger v září 2013. Do roku 2013 bylo ve Slavíně pohřbeno padesát šest osob. Krypta obsahuje čtyřicet čtyři pohřební koby. Veřejnosti byla poprvé otevřena v listopadu a prosinci 2013 po více než šedesáti pěti letech. Před rekonstrukcí v roce 2007 se krypta nacházela v poměrně dezolátním stavu – ze čtyřiceti čtyř původních náhrobních desek se podařilo zachránit jen dvacet sedm. Mezi pohřbenými se vyskytly zajímavé příběhy: tělo Jana Nerudy muselo být ze Slavína vyjmuto a pohřbeno jinde podle jeho poslední vůle, zatímco Eduard Kohout byl pochován i proti svému přání. Výjimkou mezi pohřbenými osobnostmi je Jaroslav Vrchlický, jemuž byla splněna jeho poslední vůle – má na hrobě několik svých vlastních veršů.