Severně od zámku v Babiččině údolí na řece Úpě stojí Rudrův mlýn v Ratibořicích v okresu Náchod. Jde o vodní mlýn chráněný jako nemovitá kulturní památka České republiky, která je součástí areálu zámku.

Historie mlýna sahá až do 16. století, kdy zde již stál a jeho prvním známým mlynářem byl Josef Hejna. Zásadní změnu přineslo roku 1773, kdy mlynář Antonín Ruder vlastním nákladem mlýn přestavěl a vyženil – od té doby nese jeho jméno. V roce 1842 prodal syn Antonína Rudera mlýn Jiřímu Vilémovi, knížeti ze Schaumburg-Lippe, majiteli náchodského panství. Pod jeho vedením vznikla ke mlýnu empírová budova č.p. 11, která do roku 1949 sloužila jako mandl.

Rok 1914 znamenal přelom v historii mlýna – přestalo se zde mlít a areál byl přestavěn na textilní továrnu. Přibyly strojovna, kotelna, komín vysoký 18 metrů a hala o půdorysu přibližně 3,5 aru. Po roce 1951 došlo k přestavbě objektu do původní klasicistní podoby. V bývalé mandlovně se umístilo nové mechanické zařízení a vybudovala se stálá expozice věnovaná zpracování lnu a místní plátenické výrobě.

Stavbu tvoří jednopatrová kamenná budova, jejíž větší část zaujímá mlýnice rozprostírající se přes přízemí a horní patro. V patře byl byt mlynáře a šalanda, místnost, kde sedávali mleči. Voda byla vedena náhonem od jezu přes stavidlo ve Starém bělidle, kde bydlel hrázný, který reguloval množství vody přicházející na mlýn. Ve mlýně se dochovala dvě obyčejná složení a krupník holendrového typu. V roce 1930 měl mlýn u mandlu v provozu jedno kolo na svrchní vodu o průtoku 0,304 m³/s a spádu 4 metrů, s výkonem 10,6 koňských sil. V roce 2013 měl mlýn dvě funkční vodní kola – třetí se rozpadá, přičemž jedno kolo bylo během rekonstrukce přeneseno z Kolískova mlýna. Mlýn disponuje jedním pískovcovým a čtyřmi francouzskými mlecími kameny. V aleji před mlýnem stojí barokní socha Panny Marie, kterou nechali postavit Antonín Ruder se svou manželkou.

Mlýn je zajímavý také ze literárního hlediska. Antonín Ruder byl dědem Mančinky, postavy z románu Babička od Boženy Němcové. Jeho syn je v knize ztvárněn jako dobromyslný pan otec. Jez, od kterého vede náhon ke mlýnu, se v Babičce objevuje pod jménem Viktorčin splav.