Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou náleží k nejvýznamnějším stavbám barokní gotiky. Dílo architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela bylo roku 1994 zapsáno na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Kostel stojí na Moravě, v těsné blízkosti česko-moravské hranice, na vrchu Zelená hora v katastrálním území Zámek Žďár, nedaleko bývalého cisterciáckého kláštera Studnice Blahoslavené Panny Marie.

Záměr postavit poutní kostel pojal žďárský opat Václav Vejmluva v roce 1720, po otevření hrobu sv. Jana Nepomuckého. Smyslem stavby bylo oslavit Jana Nepomuckého jako mocného patrona a světce. Základní kámen byl položen 16. května 1720, stavba probíhala na náklad opata Vejmluvě a chrám byl vysvěcen 27. září 1722. Vrch sám dostal od Vejmluvě jméno Zelená hora – pojmenoval jej podle kopce u Nepomuka, odkud pocházel sv. Jan i první žďárští mniši; dříve se nazýval Černý les nebo Strmá hora.

Osud kostela byl záhy těžce zkoušen. Dne 16. července 1784 vypukl v areálu žďárského kláštera požár, který se přenesl i na poutní kostel a zcela zničil jeho střechu. Klášter byl zrušen dva měsíce poté. Záchranu inicioval žďárský obchodník Josef Pluhař, jenž uspořádal sbírku na zakrytí stavby prkny. O obnovu usilovali zbývající mniši i místní obyvatelé, v čele s P. Matějem Sychrou (1776–1830). Teprve v roce 1792 moravskoslezské gubernium opravu povolilo – avšak za přísných podmínek: kostel měl sloužit jako pohřební, hřbitov přenést do areálu a ani biskupství, ani gubernium nepřispějí žádnými finančními prostředky. V případě nesplnění podmínek hrozilo stržení kostela a vydražení stavebního materiálu. Přes tyto překážky byl areál zachován.

Zhruba v polovině 19. století byla Zelená hora zalesněna, čímž se okolí kostela proměnilo oproti původnímu holému vrchu. Odlesnění začalo v roce 2006 a do roku 2007 bylo okolí obnoveno do historické podoby.

Architektura kostela vychází z geometrie kruhu a z promyšleného číselného systému s ikonografickým významem. Santini navrhoval stavbu prakticky výhradně za použití kružítka – celá kompozice se skládá z úseků kružnic, jejichž poloměry jsou násobky základního modulu. Ústřední kostel i obklopující ambit tvoří jednotně projektovaný celek s minimalistickým, avšak nesmírně účinným tvaroslovím, spojujícím barokní a gotické prvky. Klíčovým motivem je číslo pět, odkazující na pět hvězd, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého Jana Nepomuckého. Dalším přítomným číslem je tři, poukazující na Boží Trojici.

V roce 2014 byl areál na základě majetkového vyrovnání s církvemi předán Římskokatolické farnosti Žďár nad Sázavou-II. V letech 2016–2023 probíhala postupná rekonstrukce; práce na vnějších omítkách, dřevěných i kovových prvcích byly zahájeny na jaře 2018. Obnova kostela byla dokončena v říjnu 2021 s celkovými náklady přibližně 60 milionů korun. Následovala rekonstrukce ambitů za přibližně 118 milionů korun, ukončená roku 2024, při níž byly nad hlavní vchod vráceny kopie soch andělů-štítonošů zničených při požáru roku 1784.