Mattoniho vila stojí v obci Kyselka v Karlovarském kraji nad pravým břehem řeky Ohře, zatopená do svahu pod kopcem Bučina. Jde o jednolodní novorenesanční stavbu, která byla od roku 1964 prohlášena za kulturní památku spolu se zbytkem areálu bývalých lázní.

Původní budova, která zde stávala od roku 1829, se v té době nazývala „Zámeček" nebo „Lázeňský dům". Nechala ji postavit baronka Antonie von Neuberg, která spolu se svým manželem hrabětem Wilhelmem von Neubergem, zakladatelem samotných lázní, vlastnila zdejší panství. O autorství projektů tohoto prvního objektu nejsou zachovány přesné údaje.

Skutečnou transformaci stavby přinesl rokem 1867 Heinrich Mattoni, průmyslník, který si nejdříve pronajal právo na vývoz minerálky z Ottova pramene. V roce 1873 Mattoni koupil od hraběte Černína celou Kyselku včetně všech zdejších pramenů a zahájil rozsáhlou modernizaci oblasti. Původní Zámeček se dočkal velkoryse pojaté přestavby, jejímž výsledkem je dnešní podobu vily. Kopie stavebních plánů vypracoval v červnu 1885 architekt Anton Mick. Dlouhou dobu se věřilo, že villa vznikla podle projektu pověstného vídeňského architekta Karla Haybäcka, nyní se však paměťáři kloní k názoru, že projekt zpracoval ateliér Fellner & Helmer z Vídně, který se také podílel na stavbě nedaleké Trinkhally z let 1887–1888.

Po smrti Heinricha Mattoniho v květnu 1910 firma zažívala rozmanité osudy. V roce 1929 se z vily stala luxusní Zámecký hotel vybavený ústředním vytápěním a rozvody teplé vody. V průběhu 20. století v ní sídlila česká škola, která byla uzavřena po roce 1938 v důsledku mnichovské dohody. Po roce 1945 byla vila znárodněna, od roku 1951 sloužila jako domov pro osiřelé děti postižené řeckou občanskou válkou, který byl však uzavřen již v druhé polovině padesátých let.

V sedmdesátých letech, když se z Kyselky staly dětské lázně, byla villa užívána pro účely dětské léčebny. Po pádu komunismu roku 1989 ztratila Kyselka svou funkci lázeňského letoviště. Privatizace v roce 1992 se ukázala nezdařilá, a areal krátce nato koupil pražský řemeslník Karel Franta za 2,5 milionů korun. Vila tak zůstala ústředním objektem paměti na historii zdejšího lázeňství a na podnikatelské ambice Mattonioho dynastie.