Zřícenina hradu Lopata se nachází zhruba dva kilometry severně od obce Milínov v okrese Plzeň-jih, na výšině 420 metrů nad údolím Kornatického potoka. Hrad je chráněn jako kulturní památka České republiky a je součástí stejnojmenné přírodní rezervace.

Lokalita má dlouhou historii. Byla osídlena již v eneolitu lidmi chamské kultury, později zde předpokládáme existenci pozdně halštatského hradiště, které bylo zničeno při stavbě středověkého hradu. Tento hrad vznikl ve druhé polovině čtrnáctého století, patrně jej mezi lety 1367 až 1377 vystavěl Heřman z Litic, který je na Lopatě poprvé zmíněn roku 1377. V prosinci 1397 jej obsadil královský hejtman Prokop a hrad se tak stal majetkem koruny. Roku 1401 jej král Václav IV. daroval purkrabímu Maršíkovi z Hrádku. Po jeho smrti panství převzal syn Jan z Lopaty a Hrádku, který během husitských válek podporoval krále Zikmunda. Před rokem 1427 svoje právo na hrad postoupil bratru Habartovi, který v čase politické nestability začal jako lapka a obrátil své zbojnické činnosti zejména proti nedalekému hradu Vlčtejn.

Konec jeho svobody přišel rychle. Dne 27. října 1432 hrad oblehlo vojsko složené z různých šlechticů – ze Zahrádky, z Klenové a z Hradce – kterému se přidaly jednotky měst Klatov, Sušice, Horažďovic a Domažlic. Po čtyřech měsících obléhání se v únoru 1433 vyhladovělá posádka rozhodla hrad zapálit a pokusit se o útěk. Čtyřicet jejích mužů bylo zajato. Samotný Habart unikl na hrad Hus, kde pokračoval ve své činnosti. Vyhořelý hrad už nebyl nikdy obnoven a v písemných pramenech se od té doby připomíná jen jako pustina – v letech 1457 a 1539.

Architektonicky byl Lopata dvoudílným hradem bergfritového typu, přičemž hlavní věž – bergfrit – se nacházela netypicky v nejlépe chráněné části jádra o lichoběžníkovém půdorysu. Předhradí bylo z větší části postaveno z dřeva. Dochované kamenné zdivo představují zbytky čtverhranné věže na východní straně a zbytky dalšího čtverhranného objektu na jižním nároží. Do hradu se vstupovalo po mostě přes příkop, který ústil do brány s kolébkovým padacím mostem. Uvnitř jádra stávala obytná věž, palác s kachlovými kamny a čtyři metry hluboká cisterna na vodu. Bergfrit měl průměr deset metrů a jeho zdivo dosahovalo tloušťky téměř tří metrů.

Pozůstatky obléhacího tábora z let 1432 až 1433 se dochovaly severně od hradu na náhorní planině. Archeologické průzkumy odhalily zbytky palebného postavení pro bombardu s ráží asi padesát centimetrů, chráněného příkopem a valem, a velké množství šipek z kuší. Mezi ostatními nálezy převažují vojenské artefakty a keramika včetně střepů z halštatské doby. Zajímavým nálezem je také obličejový pohár. Lokalitu studoval již v devatenáctém století František Xaver Franz, podrobný průzkum obléhacího tábora pak provedl Milan Novobilský.

Dnes Lopata představuje jedinečný svědek středověké vojenské techniky a dramatických událostí husitských válek, kdy se majetkový spor mezi šlechtici proměnil v dlouhé obléhání.