Právě před klášterem v Plasích stojí zajímavá dvoupatrová stavba, která nese světské pojetí horního patra a střízlivost dolního. Jde o královskou kapli, kterou nechal vystavět klášter určitě s vědomím důležitosti jeho patronů. Kaple pochází z druhé poloviny 13. století a byla patrně vysvěcena kolem roku 1265 za vlády Přemysla Otakara II. a za vedení opatů Gerarda v období 1265–1286, jak uvádí klášterní kronika z roku 1744.

Kaple vznikala v čase, kdy se klášter v Plasích už dlouho usadil v západních Čechách. Vůle knížete Vladislava II. jej postavit se odrazila ve stavbě této zvláštní patrové stavby, kterou na kapli navazovalo i sídlo určené pro příležitostné návštěvy krále. To, že kaple vyrostla patrová, nebylo v 13. století obvyklé. Dokládá to, jak vážně byly její budoucí funkce míněny a komu měla sloužit. Spodní prostor byl zasvěcen svatému Václavovi, patronovi českých zemí a významným předkům přemyslovského rodu, zatímco horní patro patřilo svaté Máří Magdaléně. V 17. století se kaple stala součástí rozšiřované klášterní sýpky a ztratila svůj nádherný příznačný název.

Stavba zaujímá svým architektonickým řešením. Je vystavěna v raně gotickém slohu, leč zachovává mnohé prvky románské architektury, především v hmotnosti a síle zdiva. Z pískovcových kvádrů, které jsou řemeslně obráběny a dokonale k sobě lícují, se zrodila stavba trvající do dnešní doby. Spodní patro je prostorově stísněno, má nízký strop a úzká malá okna s hrotitými záklenky, která připomínají starší, romanský čas. Horní patro se výrazně liší: je téměř dvakrát vyšší a mnohem světlejší díky pěti vysokým oknům v presbytáři.

Uvnitř kaple nalezneme architektonické detaily, které vyprávějí o její důležitosti. Spodní prostor překlenuje prostá křížová klenba; loď před presbytářem překlenuje masivní vítězný oblouk stojící na těžkých pilířích. Presbytář sám má tvar pětibok se paprsčitou klenbou se hraněnými hřebínky. Konzolky, do kterých se opírají náběhy kleneb, jsou ozdobeny přírodními motivy. Jednu z nich ale zdobí hlava s královskou korunou – není to jen ozdoba, je to prohlášení o královském patronátu nad klášterem. V severní stěně vede schodiště do horního patra, kde je atmosféra lehčí a vznešenější. Jižní zeď uchovává stopy dvou zazděných oken, která svým stylem odpovídají oknům v presbytáři.

Architektonické detaily a charakter interiéru zůstaly v podstatě nedotčeny, alespoň v dolním patře. V baroku se klenba dolní kaple obnovila poté, co byla poničena. Teprve v roce 1993 pomohl archeologický výzkum objevit ostatky původní královské rezidence a osvětlit minulost těchto míst. Návštěva kaple slibuje pohled do doby, kdy se králové skutečně zajímali o českou církev a kdy jejich statky byly součástí klášterních staveb.