Kozí hřbet, zvaný také Hrádek, je zřícenina hradu na Sedlčansku. Stojí na úzkém skalnatém hřbetu v nadmořské výšce okolo 300 metrů v husté lesní krajině nedaleko obce Radíč nad meandrem potoka Mastníku, který se vlévá do Vltavy v okrese Příbram. Z kdysi výrazné stavby se dnes zachovaly zbytky hradeb, věží, brány a paláce – chráněné jako kulturní památka.

Archeologické nálezy umožnily datovat vznik hradu do třináctého století. První písemná zmínka pochází z roku 1369 z přídomku Volkéře z Hrádku, který se jako majitel uvádí v letech 1369 až 1375. Poté hrad vlastnil Olbram z Hrádku. Od roku 1392 se pánem hradu stal Bohuslav Břekovec, který zemřel roku 1417 nebo krátce poté. Hrad následně zdědili jeho synové Petr a Hašek Břekovcové.

Bratři se do dějin zapsali především během husitských válek, kdy náleželi k táborskému svazu. Jejich politika se měnila s okolnostmi. Roku 1430 nejdříve uzavřeli příměří s Oldřichem z Rožmberka, ale v dalších konfliktech se Petr Břekovec postavil na táborskou stranu. Dne 24. února 1430 podepsal s Rožmberky příměří dojednané na osm týdnů. Později se orientace znovu změnila – dne 29. ledna 1440 Petr Břekovec na pražském sněmu podepsal všeobecný zemský mír a přidal se mezi umírněné kaliníky. Toto rozhodnutí vyvolalo odpor zbylých táborů. Roku 1441 podnikli pokus o dobytí hradu, ale Petr Břekovec jej se svojí posádkou úspěšně odrazil. Petr Břekovec žil ještě roku 1473, kdy se hrad dělil mezi něj a syny jeho bratra Haška – Bohuslava a Lévu.

Krátce po roce 1475 byl hrad prodán, předpokládá se novým vlastníkům z řad majitelů Osečan. Od té doby hrad začal postupně chátrat. Když jej později Jindřích Osečanský z Osečan prodával Janovi Voračickému z Paběnic, již jej označoval jako pustý.

Hrad měl dvojdílnou stavbu. V prvním dílu se nacházelo předhradí s neznámou zástavbou. Odtud vedla cesta přes druhý příkop s věžovou branou přímo do jádra hradu. Za branou stála na nejvyšším místě fragmentálně zachovaná čtverhranná věž. Přístupová cesta k nádvoří byla přepínuta další hradbou s druhou branou. Podle plánu z devatenáctého století zde také stála malá okrouhlá věž. Za druhou branou se rozprostíralo obdélné nádvoří se zástavbou podél delších stran. Ze stavby na východní straně se dochovala část nároží vnější zdi s kapsami po stropních trámech, zatímco stavba na straně západní zůstala pouze jako terénní relikt. Za nádvořím se hrad ještě uzavíral dalším příkopem.

Zřícenina Kozího hřbetu je volně přístupná po modře značené turistické trase z Radíče směrem na Hrazan. Chráněné pozůstatky středověkého sídla vypravují o bohaté historii – od nejistého vzniku v 13. století přes dramatické husitské období až k postupnému zániku. Návštěvník zde může sledovat stavební skladbu středověkého hradu a představit si dramatické chvíle, jež se v těchto místech odehrály.