Kostel svatého Vojtěcha stojí ve Vojtěšské ulici na Novém Městě, jihovýchodně od Národního divadla. Je to bývalý farní kostel, který si zachoval především gotickou strukturu, ačkoli jej prošly nezanedbatelné přestavby v baroku i v 19. století. Dnes je chráněn jako kulturní památka.

Když a jak přesně vznikl kostel, není zcela jasné. Předpokládá se, že byl založen ještě ve 13. století v souvislosti se vznikem osady Zderazské předměstí či V Jirchářích. Původní stavba patrně tvoří dnešní boční loď. Po založení Nového Města byl kostel rozšířen o hlavní loď, která se stala jeho jádrem. V 14. století již údajně existuje farní služba, v roce 1367 se připomíná fara, v roce 1413 místní škola. Nejintenzivnější přestavba proběhla v patnáctém století, kdy došlo k rozšíření stavby o různé kaple a další přístavby. V letech 1671 až 1693 následovala výrazná baroková přestavba – byla přistavěna kaple sv. Kříže, sakristie, změnila se okna a fasády. V 19. století, konkrétně v 1874 až 1876, byl kostel znovu opraven, presbytář regotizován a pořízeny nové varhany.

Architektura kostela vypovídá o jeho složité historii. Jádro tvoří hlavní loď z poloviny 14. století s jednoduchou sedlovou střechou a pětibokou gotickou kórou s opěráky. Loď má tři pole křížové klenby. Na západě je k ní přistavěn barokní štít. K severní stěně přiléhá užší boční loď – původně samostatný kostelík se třemi poli křížové klenby a rovným závěrem. Obě lodi spojují barokní arkády s emporou. K severní straně boční lodi přiléhají dvě barokní kaple, nižší z nich s lucernou. Sakristie a farní budova zasahují do jižní strany. Vnější podoba je spíše střídmá – hlavní průčelí je prosté s velkým oknem a plasticky zdobeným vchodem, od kterého odstupuje gotická socha sv. Vojtěcha z konce 17. století. Vedle vchodu je edikula se sochou sv. Jana Nepomuckého, vytvořená kolem roku 1740.

Interiér je vybaven převážně novogotickým zařízením. Hlavní oltář z roku 1875 vykouzlil J. Patzold; obraz sv. Vojtěchamaloval Petr Maixner a sochy vytvořil Eduard Veselý. V boční lodi je třeba všimnout si polychromované pozdně gotické dřevěné sochy Panny Marie Zderazské z konce 15. století – ta sem byla přenesena ze zbořeného kostela sv. Petra a Pavla u kláštera křižovníků Božího hrobu na Zderaze. Cínová křtitelnice s českým nápisem pochází z roku 1493. Stropy zdobí středověké malby – pod kruchtou jsou zbytky gotických fresek, na klenbě hlavní lodi se zachovaly obrazy z první poloviny 16. století. Okenní malby navrhl František Sequens.

Za kostelem stojí samostatná hranolová zvonice s barokní makovicí. Její přízemí kdysi sloužilo jako márnice. Zvonice se postupně rozšiřovala – do 16. století měla jen přízemí s dřevěným zvonovým patrem, později přibyla vysoká kamenná část se zdobením a barokní lucerna. Jej zvony zní v neděli v 9:30 dopoledne a v poledne, v pracovní dny pak ve 18:30. Nejstarší zvon Vojtěch byl ulitý v roce 1540 mistrem Ondřejem na Novém Městě.