Kostel svatého Víta v Tuchoměřicích v okrese Praha-západ je nedílnou součástí raně barokního komplexu jezuitské rezidence. Nachází se na Zámeckém vrchu nad vesnicí a je chráněn jako kulturní památka, jejíž obnovu podporuje Komunita Chemin Neuf.

Dějiny kostela jsou neodmyslitelně spjaty s činností jezuitů. V roce 1623 zakoupili staroměstští jezuité panství Tuchoměřice se zámkem od Otty Jindřícha z Vartenberka. Gotická tvrz zde byla přestavěna v průběhu 16. století na renesanční šlechtické sídlo. Během třicetileté války však zámek i původní kostel svatého Víta a Linharta zpustly. Na jejich místě pak jezuité vybudovali nový kostel a rezidenci podle plánů stavitele Orsiho. Stavba byla dokončena roku 1668 a postupně vybavována oltáři a dalšími předměty. Roku 1683 již stál oltář Narození Páně s obrazem Jana Jiřího Heinsche, o rok později byly vztyčeny oltáře sv. Linharta a sv. Klimenta.

Z hlediska architektury jde o jednolodní obdélnou stavbu bez věže, kterou zdobí valené klenby. Presbytář se nachází v užším obdélném tvaru po obou stranách oratoře, nad ním na střeše je umístěn sanktusník. Východní průčelí, vybudované v letech 1732–1736, je členěno pilastry. Nad segmentovým štítem portálu se tyčí obdélníkové okno zakončené segmentem, celou kompozici pak završuje štít s trojúhelníkovým vyústěním. V nákoncích průčelí jsou umístěny tři pískovcové sochy – sv. Ignác, sv. František Xaverský a sv. Václav – pocházející z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Boční fasády jsou také členěny pilastry a zdobeny půlkruhově ukončenými okny.

Interiér kostela patří k jeho mimořádným hodnotám. Na zadní stěně presbytáře se zachovala iluzivní oltářní malba se dvěma obrazy od Jana Jiřího Heinsche z doby kolem 1683 – sv. Víta, jemuž se zjevuje anděl, a poprsí sv. Václava mezi anděly. Ze roku 1768 pocházejí iluzivní malby od Josefa Kramolína, který v kostele zanechal také malované portály presbytáře a fresku sv. Víta v podkruchtí. Čtyři boční oltáře s obrazy jsou dílem Ignáce Raaba, stejně jako menší obrazy dalších svatých v jejich nástavcích. Součástí inventáře jsou rokokové prvky – oltářní deska, kazatelna a nástroj varhanáře Jana Vojtěcha Beera z let 1754–1755. Ty jsou považovány za jediný dochovaný nástroj tohoto varhanáře, který dokončil dílo svého předchůdce Tomáše Schwarze. Mezi další cenné předměty patří cínová křtitelnice pocházející již z roku 1636.

Kostel slouží dodnes jako místo pravidelných bohoslužeb, příležitostně se zde konají koncerty duchovní hudby. Bohatost jeho architektonické i umělecké výbavy z barokního období jej řadí mezi znárodilé stavby, které si zasluhují pozornost každého, koho zajímá česká kulturní dědictina.