Kostel svatého Vavřince ve Svinčanech patří mezi filiální chrámy, které tvoří významnou část sakrální topografie v okrese Pardubice. Jedná se o součást pozdně barokního venkovského areálu, který byl postaven v letech 1764 až 1772 údajně podle návrhu F. T. Jedličky z Heřmanova Městce. Kostel se nachází na navrší uprostřed obce a dodnes připomíná tuto architektonickou etapu české venkovy.

Zdejší židle křesťanství sahá hluboko do středověku. Dřevěný předchůdce nynějšího kostela byl zmíňován již roku 1349 jako farní kostel. Přeměna v podobě zděného chrámu, který je návštěvníkům znám dnes, se uskutečnila až v době pozdního baroka. Podle listiny z roku 1792 podepsané hrabětem Janem Josefem z Thunu se uvádí, že právě on dal kostel postavit a přestavět místní faru, jejíž základ byl položen roku 1778.

Stavba je jednolodní a orientovaná podle liturgických pravidel své doby. Loď kostela má délku jedenáct metrů a šířku sedm metrů; presbytář dosahuje osmi metrů na délku a pěti a čtvrt metru na šířku. Charakteristickou součástí je věž postavená nad předsíní – čtyřhranné stavby se čtyřmi hodinami a cibulovitou bání potaženou plechem, kterou zakončuje mohutný železný kříž. Okolí chrámu je dnes zatravněné; do roku 1902 se zde rozprostíral hřbitov se starými lípami, které kdysi chrám zakrývaly.

Bohatost vnitřního vybavení vypovídá o důležitosti tohoto místa a příznivosti šlechtických sponzorů. Hlavní oltář zdobí freskový obraz sv. Vavřince od malíře Kramolina, který se podepisuje nápisem a datací roku 1774. Oltářní obraz představuje kapli s dvanácti sloupy symbolizujícími dvanáct pokolení izraelských, v níž klečí sv. Vavřinec s roštem provázený postavami Ezechiele, Mojžíše, Davida a Arona. Postranní oltáře zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a sv. Barboře nesou velkoplošné obrazy tří metrů na výšku. Kazatelna, která také pochází z osmnáctého století, představuje typický barokní prvek. Křtitelnice s empírovou úpravou měří na výšku 162 centimetrů.

Mezi pozoruhodnosti patří betlém vypracovaný v Heřmanově Městci bratry Říhovými za dvě stě zlatých – jeho hodnotu podtrhuje skutečnost, že byl po požáru z roku 1913 obnoven. Zvony na věži mají dlouhou historii: starší zvon nese staroangličtinný nápis datovaný do roku 1483, druhý zvon z roku 1591 byl zkonfiskován během první světové války. Vnitřní i vnější zdi chrání náhrobní kameny členů šlechtické rodiny Gerštorfů ze čtrnáctého a sedmnáctého století, což dosud dosvědčuje její historickou vazbu na místní elitu.