Římskokatolický farní kostel svatého Václava se nachází v centru obce Vysoké na křižovatce tří místních cest vedoucích do Střednice, obce Kokořín a do Kokořínského údolí. Kostel je od roku 1966 chráněn jako kulturní památka, což svědčí o jeho historické a architektonické hodnotě. Vzhledem k výšce své věže je budova těžko přehlédnutelná a vyvstává impozantně již z dálky.

Na místě dnešního chrámu původně stál menší dřevěný farní kostel, který lze na základě písemného záznamu datovat již před rok 1357. Během třicetileté války se však kostel stal terčem švédských nájezdníků a v roce 1639 jej vojáci vydrancovali. Až v polovině 18. století se přistoupilo k výstavbě nového chrámu v pozdně barokním stylu. Stavba probíhala v letech 1752–1753 a jejím projektantem byl významný architekt Anselmo Lurago, kterého můžeme považovat za jednoho z tvůrců baroka v českých zemích.

Stavebně se jedná o jednolodní obdélnou stavbu s lodí členěnou na dvě klenební pole. Presbytář má obdélný půdorys se segmentovitým zakončením, po stranách se nacházejí obdélné prostory sakristie a oratoře. Západní průčelí s konvexně vypnutým průčelím a středním rizalitem završuje trojúhelný štít a výrazná hranolová věž zakončená cibulovou baní. V rizalitu se nachází obdélný portál a polokruhem zakončené okno se zdobným nadsvětlím. Boční niky se stříškovou římsou dodávají průčelí dodatečný dekorativní rozměr. Loď dosahuje výšky 16,8 metrů, což ji činí nejvyšší chrámovou stavbou v historickém mělnickém okrese. Boční fasády jsou ozdobeny čabrakovými pilastry a obdélnými okny s odsazenými polokruhovými zaklenky. Vnitřní klenba lodi je placka, presbytář pak obklenuje konchovitá klenba.

Vnitřní vybavení kostela patří k jeho nejvýznamnějším stránkám. Hlavní oltář z červeného mramoru se sochou svatého Václava pochází z kostela svatého Michala na Starém Městě pražském, který byl zrušen Josefem II. během církevních reforem. Bohatě zdobená dřevěná kazatelna z druhé poloviny 18. století nese reliéfy s biblickou tématikou – znázorňují svatého Jana Křtitele kazajícího na poušti a Dvanáctiletého Ježíše v chrámě. Na vrcholu kazatelny trůní socha anděla s deskami Desatera Božích přikázání. Součástí vybavení jsou také kamenná křtitelnice s vyřezávaným dřevěným víkem a barokní zpovědnice.

Zajímavostí kostela je zvonový inventář. Původně byly ve věži umístěny tři zvony. Nejstarší odlil roku 1537 mistr Tomášek z Litoměřic; je to jediný zvon, který se zde dochoval – dosahuje výšky 87 centimetrů a šířky 110 centimetrů a je zdoben nápisy. Druhý zvon barokního období pochází z roku 1663, avšak zřejmě se stal obětí válečných rekvizicí. V zadní části lodi se nachází také sanktusník s malým zvonkem.

Kostel doplňují okolní stavby. Kolem chrámu se původně rozprostíral hřbitovní areál, z něhož se zachovala barokní kaple Pána Ježíše s márnicí postavená současně s kostelem podle návrhů Anselma Luraga. Kaple se vyznačuje konkávně vyžlabenými nároží a mansardovou střechou s vikýřem. Nedaleko se nachází barokní farní dům údajně pocházející z roku 1725, který je patrový a členěn vertikálními pásy rustiky a zdobnými ornamenty.

Návštěva kostela ve Vysoké nabízí poznání nejen architektonických kvalit baroka, ale také vhledu do kulturního bohatství české krajiny. Příznivci historie a sakrální architektury zde najdou autentickou ukázku chrámu 18. století s cenným vnitřním vybavením odkazujícím na různá období českého uměleckého vývoje.