Kostel svatého Jiljí je jednolodní chrám na Masarykově náměstí v Bystřici pod Hostýnem. Chráněn jako kulturní památka, představuje důležitou součást náboženského a architektonického dědictví regionu.

Na místě dnešního kostela stál podle záznamů již od roku 1368 chrám se hřbitovem. V roce 1545 byl nový hřbitov přesunut za město, starý se však nadále využíval včetně kostela s kryptou. Kolem roku 1584 byly do této krypty uloženy pozostatky Přemka Prusinovského z Víckova, rytíře Řádu Božího hrobu.

Barokní kostel, jaký známe dnes, nechal postavit poslední mužský potomek významné rodiny Rottalů, hrabě František Antonín z Rottalu (1717–1767). Stavbu zadal holešovskému staviteli a sochaři Tomáši Štturmovi. Chrám dosahuje pozoruhodných rozměrů: délka je 41,5 metru, šířka 16,8 metru, celková výška s věží a křížem pak 56 metrů. Vnitřní klenbová prostora připravuje zažívání na výšku 24 metrů. Kostel má osm prosklených oken, zdi měří přes metr tloušťky. Původně k němu z vnější strany přiléhala kaple sv. Kříže; střecha byla kryta šindelem.

Vnitřní vybavení kostela vypovídá o jeho významu a o péči, kterou mu věnovali jeho patnové. Mramorová křtitelnice u kněžiště pochází z roku 1758, u vchodu stojí též velmi stará kamenná křtitelnice – obě jsou chráněny jako památky. Hlavní oltář nese v současné podobě obraz Madony, který je kopií poslední práce doktora Františka Ondrúška. Za ním visí velký obraz sv. Jiljí z tužby malíře Jana Hofera (1786–1864). Nad ním je umístěn rodový erb Jana Jakuba Leonarda della Rovery, hraběte z Monte l'Abbate, který se oženil s Marií Amálií, dcerou Františka Antonína z Rottalu. Na jejich iniciativu byl kostel св. Jiljí postupně opravován a doplňován. Vznik pěti vedlejších oltářů lze datovat do druhé poloviny 18. století: oltář sv. Tekly (1751), sv. Floriana (1768), sv. Barbory (1778), a následně sv. Jana Nepomuckého s oltářem sv. Josefa (oba 1781).

Duchovní vnitřek kostela obohatila výmalba, kterou v 20. a 30. letech 20. století navrhoval Jano Köhler (1873–1941), známý autor mozaikových obrazů křížové cesty s kapličkami na svatém Hostýně. Z jeho fresek se zachovala stropní malba Krista Krále na vítězném středovém oblouku a další postavy – sv. Václav u křtitelnice, sv. Jan Sarkander, Cyril a Metoděj, Klement Hoffbauer v kněžišti, a vpravo sv. František z Assisi, sv. Alžběta Durynská a sv. Anežka Česká. Vlastní výmalbu provádél bystřický malíř Jan Ježek (1879–1960), od něhož pochází freska sv. Ludmily napravo nad bočním vchodem. Veškeré řezbářské práce, včetně dřevěných lavic, vytvořila mistrovská dílna bystřického řezbáře Josefa Jahody (1881–1960).

Varhany s barokním dekorem byly na kůr instalovány již roku 1756. Za Loudonů je roku 1840 zcela přestavěny. Poslední úpravy prováděla firma Rieger-Kloss z Krnova v době druhé světové války a definitivně ji zakončila v roce 1945.

Historie zvonů kostela vypovídá o jeho osudu v 20. století. Původně bylo v Bystřici čtyři zvony: sv. Jiljí (1094 kg), sv. Jan Nepomucký (429 kg), zvon na Olivetskou horu (692 kg) a malý sv. Michal (31 kg, hřbitovní zvon v kapli sv. Vavřince). V roce 1917 byly všechny zabaveny k válečným účelům. Roku 1921 byly díky veřejné sbírce ulity dva nové zvony: Arnošt (velký, laděn na Gis, pojmenován po mecenáši hraběti Arnoštu Loudonovi) a Václav (menší, na H, pojmenován po mecenáši Václavu Zbořilovi). Třetí zvon Vladimír byl pořízen roku 1936, avšak jej Češi museli odevzdat Němcům. Roku 1942 se utrhl a rozbil.