Na severní straně Náměstí Českého ráje v Turnově vyrostl jednolodní kostel svatého Františka z Assisi, také zvaný chrámem sv. Františka Serafinského. Od roku 1958 je registrován jako kulturní památka České republiky. Jeho dnešní tvář však není původní – barokní stavba z 17. století byla radikálně přestavěna v klasicistně-empírovém slohu v 19. století, což vypovídá o složitém a tragickém osudu chrámu.

Kostel byl vybudován spolu s františkánským klášterem v letech 1651 až 1655 na náklady Maxmiliána z Valdštejna, majitele panství. Základní kámen stavby byl položen 1. května 1651. Po více než pěti letech stavby byl kostel vysvěcen 25. února 1657 pražským kardinálem Harrachem. O den později byly do kostelní krypty uloženy ostatky Ferdinanda Arnošta z Valdštejna, syna majitele panství, který zemřel v květnu téhož roku.

V roce 1707 vypukl v Turnově ničivý požár, který se rozšířil na polovinu města. Spolu s kostelem a klášterem shořelo i veškeré vnitřní vybavení. Obnovu stavby vedl valdštejnský stavitel Mikuláš Reimund, kterému za práci náležel měsíční plat třiceti až čtyřiceti zlatých. Zvony byly instalovány již 19. března 1708, necelý rok po požáru. Kostel byl benedikován (znovuvysvěcen) na podzim 1709.

V roce 1803 kostel znovu vyhořel – vypálilo se veškeré vybavení kromě hlavního oltáře. Několik dní po požáru se kvůli silnému větru zřítilo vypálené průčelí do prostoru lodě. Chrám pak dlouho chátrá. Zastřešen byl teprve roku 1806, komplexní obnova se uskutečnila až v letech 1822 až 1824. Tehdy byla stavba přebudována v klasicistně-empírovém slohu, který určuje její vzhled dodnes. Benedikování provedl 1. srpna 1822 libuňský děkan Karel Meinhard Zelinka.

Architektonicky se jedná o orientovanou obdélníkovou stavbu se zpevňujícími opěráky na jižní straně – ty vznikly již roku 1672 při první opravě, kdy hrozilo zřícení stěny vlivem zavodněných základů. Presbytář uzavírá půlkruhová apsida o rozměru devět metrů. Hlavní průčelí je dvoupatrový s rizsalitem, v dolní části členěný čtyřmi toskánskými pilastry, v horní části lizénami a lunetovým oknem; završuje jej volutuový štít. Výjimečně cenný je barokní vstupní portál z roku 1707 – jedinou viditelnou částí původního barokního exteriéru – s Valdštejnským znakem a pískovcovou sochou sv. Františka z Assisi. V průčelí se nachází Boží hrob z roku 1781 a velký dřevěný kříž. Vnitřek kostela je zaklenut valením s lunetami a je členěn pilastry.

V novější době prošel chrám renovací fasády v roce 1996. Následovaly opravy interiéru, které byly uzavřeny slavnostním požehnáním 28. listopadu 1998, kterého se ujal litoměřický biskup Josef Koukl. Kostel byl v průběhu své historie vysvěcen či benedikován celkem čtyřikrát: v únoru 1657, na podzim 1709, v srpnu 1822 a v listopadu 1998.