Kostel svatého Bartoloměje je výjimečným příkladem barokní sakrální architektury v severních Čechách. Dnes chráněný jako kulturní památka, rozprostírá se jeho historie přes více než sedm staletí.

Nejstarší zmínka o chrámu pochází z roku 1288, kdy zde stála gotická stavba. Ta však neodolala husitským válkám a byla zbořena. Po tomto přerušení vznikl roku 1466 nový kostel. V roce 1586 se uskutečnila renesanční přestavba do prosté obdélné formy. V letech 1670 až 1673 přibylo věž, v roce 1724 příčná loď a presbytář. Definitivní barokní podobu získal chrám mezi lety 1763 a 1764 podle návrhu J.J. Kunze z Liberce, kdy byl zbarokizován, scelen a nově sklenut. Ve 20. století, v jeho posledních dvou dekádách, byl kostel důkladně opraven.

Architektura stavby odráží všechny fáze její proměny. Jedná se o barokní obdélný kostel s příčnou lodí a pravoúhlým presbytářem. Na jižní straně jsou sakristie a oratorium. Západní fasádu dominuje hranolová, dvoupatrová věž s cibulí, která nese reliéfní znak Trauttmannsdortů z roku 1651. Vnitřek je řešen sálovitě s plackovými klenbami spočívajícími na mohutných pilastrech. Mezi nimi jsou rozprostřeny mělké kaple a tribuny, jejichž zábradlí zdobí sochy svatých Petra a Pavla, Anny a Ludmily v kruchě, a svatých Norberta a Vojtěcha v příčné lodi.

Uměleckou výzdobou se hrál vyniká. Strop zdobí čtyři malované legendy od Jana Václava Spitzera z roku 1766: sv. Bartoloměj v lodi a presbytáři, Svatba v Káni a Útěk do Egypta. Hlavní oltář pochází z let 1772–1776 s andílky a sochami od J. Hájka z Mnichova Hradiště a oltářním obrazem sv. Bartoloměje od Ignatze Raaba. V příčné lodi stojí dva boční oltáře – jeden zasvěcený Smrti sv. Josefa, druhý sv. Anně. Rokokové zpovědnice mají řezby podobné těm v kostele sv. Kříže v Liberci. Vzácné jsou barokní varhany z let 1714–1715, převezené z pražského kostela sv. Mikuláše v roce 1788.

Okolí chrámu je stejně bohaté na detaily. Vedle věže v úmrlčí kapli se nacházejí dvě barokní sousoší Kalvárie z roku 1656. Bývalý hřbitov, zrušený v roce 1869, stále nese náhrobníky z 16. až 19. století. Rokokové sochy sv. Josefa a sv. Michala z roku 1759 hlídají vstupní pilíře, před věží pak stojí barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele z roku 1708. Věž je vybavena zvonem z roku 1575, původně pocházejícím z kostela Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově.

Návštěva chrámu je cestou skrz dějiny severočeské oblasti a uměleckou tradici. Detaily od soch přes oltářní obrazy až k malovaným legendám činí z každého koutu samostatný svět, který si zaslouží pozorné zkoumání.