Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské stojí na náměstíčku v centru obce Mšec a je její zřetelnou dominantou. Jedná se o filiální kostel spadající pod Římskokatolickou církev, který do roku 2003 sloužil jako farní, poté byl připojen k novostrašecké farnosti. Dnes je chráněn jako kulturní památka.

Počátky kostela sahají do dob středověku, kdy tu stál starší gotický chrám. Věž původní stavby má bohatou historii. V roce 1601 zde na iniciativu Matyáše Štampacha ze Štampachu, členitele na dvoře velmožů a hejtmana Slánského kraje, zavěšili velký zvon. To bylo v době, kdy mšecký majitel těkal své vlasti užitečnými investicemi.

Současná tvář kostela nese rysy devatenáctého století. V roce 1780 postavili na místě staršího chrámu nový barokní jednolodní kostel podle návrhu mistra Václava Vyčichla. Součástí interiéru je barokní oltář z roku 1782, jehož autorem byl Ignác František Platzer. Dominantním motivem oltářového prostoru je barokní obraz svaté Kateřiny s rokokovým rámem z ruky D. Grana de la Torre. Po požáru, který postihnutí kostela v roce 1832, byla věž obnovena v nové podobě. Až v moderní době, konkrétně od roku 2008, byly do věže umístěny dva nové zvony: větší zvon s hmotností 200 kilogramů odlévaný z železné litiny s jménem Nejsvětější srdce Ježíšovo a menší zvon vážící 80 kilogramů nazvaný Svatý Josef.

Nejcennějším vybavením kostela jsou ovšem varhany. Ty pocházejí předpokládaně z roku 1587 a patří tak mezi nejstarší dochované varhany v Čechách. Vznikly v období největšího rozkvětu varhanní hudby a byly původně umístěny v gotickém kostele. Při jeho zbourání byly pečlivě přestěhovány do nového barokního chrámu. Nástroj disponuje jedním pedálem pro hru nohama, samostatně stojícím hrací stolem a třemi píšťalovými poli v prospektu s krásně vytesávanými detaily. Od osmnáctého do konce devatenáctého století měly varhany dva manuály a obsahovaly tzv. kontinuoverk, což byly malé varhánky ukryté přímo v hracím stole. Na konci devatenáctého století byl kontinuoverk odstraněn.

O údržbu varhan se historicky starala řada odborníků. V druhé polovině osmnáctého století je obsluhoval varhaník Gút z Čisté u Rakovníka, patřící k nejstarší generaci nástrojářů na Rakovnicku. Technickou obsluhu měchů, které mají rozměry 2,5 na 1,5 metru, vykonávali tzv. kalkanti – osoby, které šlapáním udržovaly v měchu dostatečný tlak vzduchu. Ještě v roce 1969 tuto náročnou práci vykonávala Marie Plášilová, jedna z členek kostelního sboru. V současnosti se o nástroj staral varhaník Adam Viktora, který se prostřednictvím koncertů a dobročinných sbírek snaží nasbírat prostředky na urgentní opravy. Hlavním problémem zůstáváním napadení varhan červotočem a špatný stav měchů. Přestože se vybralo přibližně třicet tisíc korun na nejnutnější opravy a čištění píšťal, varhanám by prospěla další péče. Návštěvník zde ale najde kvalitní nástroj, který si i přes různé výzvy zachoval své podstatné části a nadále slouží církevnímu životu obce.