Kostel Nalezení svatého Kříže stojí v Moskevské ulici v České Lípě a patří mezi významné pamětihodnosti lokální městské zóny. Budova je ve vlastnictví římskokatolické církve, konkrétně farnosti a děkanství České Lípy. Ochranný režim se vztahuje nejen na samotný kostel, ale také na přilehlý parčík se souborem drobných sakrálních staveb – barokním sousoším svatého Jana Nepomuckého, empírovou kaplí a historickými náhrobky.

Přesné datum založení a jméno stavitele nejsou známy. Existují domněnky o podílu stavitele Petra Parléře, průkopníka gotické architekury. Nejstarší písemná zmínka o existenci kostela pochází z roku 1389, kdy jej majitel České Lípy Hynek Berka z Dubé prodal s darováním k hlavnímu oltáři. Kostel byl v té době již existující stavbou na lipském předměstí. Tato poloha jej předurčila k mimořádné zkoušce: v roce 1426 jej ničivě zasáhl velký požár města. Po delší době se jej daří opravit, k plnému vysvěcení však dochází až v roce 1490. Během šestnáctého století zde hlásali nekatoličtí kněží, což odráželo dobu reformace. K návratu do katolického kultu došlo v roce 1622, kdy jej pro katolíky znovu získal Albrecht z Valdštejna.

Funkci kostela se postupem času měnila. Původně sloužil jako hřbitovní kostel, hřbitov se nachází dvěstěm metrů výše ve svahu. Další zkouškou byl požár z roku 1787, kterému kostel odolal a následně se stal chrámem farním. Postupem devatenáctého století doznal několika oprav.

Zásadní změnu přinesla éra Josefa Mockera. V letech 1896 až 1897 tento známý český architekt provedl rozsáhlé úpravy v novogotickém slohu, po předchozím podrobném průzkumu a věrné dokumentaci původního stavu. Znovu vysvěcený kostel představili litoměřickému biskupu Emanuelovi Schöblovi 19. září 1897. V roce 1937 jej vybavili elektrickým osvětlením a ozdobili dřevěný strop eucharistickými symboly. Památka byla oficiálně registrována v celostátním seznamu v roce 1965.

Architektonicky se jedná o gotickou jednolodní stavbu s odsazeným presbytářem, který kryje hvězdová křížová klenba se sedlovou střechou. Presbytář doplňuje novogotická sakristie na severní straně. Západní předsíň je otevřená pětiboká s žebrovou klenbou. Hlavní loď má kazetový strop pocházející z roku 1675. Část interiérového vybavení pochází ze svatomikulášského kostela na Starém Městě pražském, například zdobené chórové lavice s nápodobami děl Albrechta Dürera. Zdi kostela nese erby rodů spojených s jeho historií – zejména Berků a pánů z Kunštátu. Vnější strana uchovává několik náhrobků, mezi nimiž historizující epitaf rodiny Elbelů.

Mezi lety 2002 a 2019 půjčovala догlasická farnost kostel pravoslavné církvi k bohoslužbám. Českolipská pravoslavná obec byla zrušena v lednu 2019, a kostel již není v oficiálních schematech vedenu jako místo pravoslavných bohoslužeb. Dnes je aktivně užíván pro katolický kult a představuje bezcenné svědectví o vrstveném charakteru evropské městské kultury.