Korunní ulice vybíhá z náměstí Míru směrem na východ a táhne se podél území Vinohrady v III. a II. správním obvodu Prahy. Po celé své délce se může chodec těšit na mohutné stromořadí, které ulici provází a vytváří příjemné stínné průchody, zvlášť v letních měsících. Zajímavou vlastností ulice je, že po obou stranách poskytuje pohled na klidné vinohradské ulice a domy, které charakter této čtvrti formují.

Ulice je dlouhá přibližně dva kilometry a spojuje původně centrum Vinoher s oblastí Orionky, kde plynule přechází v ulici Šrobárovu. Zajímavou historickou zajímavostí je paralelní vedení s ulicí Slezskou po všem délce Korunní. V prvním bloku u náměstí Míru tramvajová trať chybí – byla odtud přemístěna kolem roku 1978 do nedalekého Blanického. Od té doby se tramvaj ale jezdí po Korunní ulici po zbytek jejího tahu až ke staré vozovně u Orionky, která dnes slouží jako zajímavá architektonická reminiscence minulosti.

Svůj dnešní název Korunní nese ulice teprve od roku 1889, kdy byl politicky doprovázen důraz na českou identitu a historii. V nejtemnějším období československé historie, konkrétně mezi lety 1956 až 1990, byla ulice nejmenována na Wilhelma Piecka, název si vzala na počest východoněmeckého prezidenta. Tento název však zůstal v paměti střídavě jako připomínka doby sovětské dominance. V hlubší minulosti nesla jméno Korunní také ulice dnešní Šrobárova, která na Korunní navazuje poblíž bývalé Orionky.

Ulice prochází několika vrstvami pražské urbánní struktury. Zde se setkáme s Národním domem na Vinohradech, s Arcibiskupským gymnáziem a významný kulturní prvek představuje sborový dům vinohradského evangelického sboru na čísle 60. Technicky zajímavou součástí čtvrti je také Vinohradská vodárenská věž na čísle 66, která se stala ikonickým prvkem vinohradské krajiny. Pobočka Městské knihovny v Praze na čísle 68 pak zajišťuje běžné kulturní služby místnímu obyvatelstvu.

Ulice postupně prochází kolem bývalého Měšťanského pivovaru Vinohrady a Korunního dvora, míst, která kdysi součástí živého hospodářského života Vinoher byla. Historicky vedla ulice také podél Státního zdravotního ústavu až k Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. V místě, kde ulice končí za náměstím U Orionky, nacházela se historická Městská jatka s tržnicí. Těchto míst, ačkoliv dnes částečně změněných, zůstává stopa v současné podobě ulice a okolí.

Korunní ulice tak reprezentuje typický vinohradský charakter – místo, kde se prolíná historií procházející čtvrtí s jejím současným urbánním pulzem, a kde tramvaj nadále vozí cestující stejně jako před desítkami let.