Koksovna se nacházela v klíčové pozici mezi Dolem Hlubina a vysokými pecemi Vítkovických železáren, kde se z ostravského černého kamennného uhlí vyráběl koks nezbytný pro železářský provoz. Ještě dlouho předtím, než byla zanesena do seznamu chráněných míst, patřila k nejdůležitějším objektům své doby.

Počátky sahají do roku 1830, kdy zde byla uvedena do provozu první pudlovací pec pro výrobu svářkového železa využívající ostravský černý kamenný uhlí. První zmínky o koksu v těchto závodech pocházejí z let 1831 a 1836, kdy byla také spuštěna první vysoká pec plnená koksem. Prvotní výroba probíhala metodou přímého koksování v milířích, což se však brzy ukázalo neúčinné. Místo toho se začaly stavět ohradové pece typu Schaumburg – v období 1848 až 1850 jich zde bylo již deset. V roce 1835 vznikly dvě baterie úlových pecí u vodního náhonu, v roce 1843 areál koupil S. M. Rothschild.

Od roku 1873 koksovny přešly pod Vítkovickou horní a hutní společnost. V následujících dekádách se náklad turbíny modernizace: v letech 1859 až 1880 zde fungovalo deset pecí typu Dulait, v roce 1881 čtyřiašedesát pecí typu Gobiet. Rok 1885 přinesl zavedení pokrokové baterie Otto-Hoffmann. Koksovací komory se nyní vyhřívaly vlastním koksárenským plynem a koks byl mechanicky vytlačován parním strojem – důležitý pokrok v účinnosti.

Až podstatnější obrat přišel v roce 1889, kdy byla spuštěna baterie se devadesáti pecemi vybavená regeneračním ohřevem spalovacího vzduchu. Tento systém umožnil zachycovat vedlejší chemické produkty – dehta, benzol, fenol a amoniak – což vedlo k vývoji dalších průmyslových provozů v areálu. V roce 1900 se postavila nová úpravna uhlí a baterie Otto-Hoffmann č. V a VI po čtyřiceti koksovacích komorách; ty však fungovaly jen do roku 1919.

Период 1909 až 1911 přinesl výstavbu tří baterií s celkem staosmdesáti devíti pecemi, jejichž provoz skončil v letech 1928 až 1929. Následovaly baterie soustavy Koppers – první v roce 1913 s čtyřiceti pecemi (do roku 1930), další v roce 1929 s třiceti pecemi typu Koppers (do 1961) a v roce 1930 baterie s čtyřiceti pecemi (také do 1961). V téže době vznikla baterie Otto s pětatřiceti pecemi se sypným provozem, kterou provozovali až do roku 1958.

V padesátých a šedesátých letech došlo k modernizaci. V roce 1961 se přestavěly pece soustavy Koppers u baterie č. IV (čtyřiatřicet pecí), v roce 1964 u baterie č. V (čtyřiašedesát pecí). Součástně se postavily druhové zásobníky a nová mlýnice. V roce 1976 byly v činnosti poslední dvě baterie se schopností zpracovat 16,6 tuny koksu na pec za den.

Provoz celé koksovny skončil v roce 1997. V dubnu 2000 byla areál s Dolem Hlubina a vysokými pecemi prohlášen kulturní památkou, v roce 2002 získal status národní kulturní památky. V témže roce byla demolována baterie č. IV. Dnes slouží zbylá zařízení jako připomínka zlatého věku českého hutnictví.