Kokořín se rozprostírá zhruba deset kilometrů severovýchodně od Mělníka nad Pšovkou v Dokeské pahorkatině. Hrad byl postaven – jak se předpokládá – pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé v období po roce 1320. Krajina v okolí si od hradu vypůjčila název Kokořínsko a patří do chráněné oblasti.

Středověký hrad čelil postupnému úpadku. V roce 1426 jej dobyla husitská vojska, ačkoliv někteří prameny tuto epizodu zpochybňují a tvrdí, že skutečným důvodem zpustnutí byla spíše nešťastná poloha stavby. Během 15. a 16. století se majitele rapidně střídali – mezi nimi byli Jan Řitka z Bezdědic, páni z Klinštejna, Beřkovští ze Šebířova a Kaplířové ze Sulevic. Od roku 1544 je hrad zaevidován jako pustý. Jeho pád se ještě prohloubil, když jej císař Ferdinand II. zařadil mezi tzv. prokleté hrady – stavby, které se nesměly opravovat, aby jejich výhodou polohu neohrožovaly panovnickou moc.

Zásadní zvrat přišel v roce 1894, kdy si ruinu zakoupil pražský podnikatel Václav Špaček. Jeho syn Jan ji nechal před první světovou válkou novogoticky zrekonstruovat. Revitalizace pokračovala pod vedením architekta Eduarda Sochora v letech 1911 až 1916 v souladu s pokyny historiků Augusty Sedláčka a Čeňka Zíbrta. Palác byl zvýšen o jedno patro a nově zastřešen.

Dominantou hradu je válcová vyhlídková věž vysoká 38 metrů. Na nároží paláce stojí plastika Jarmily Špačkové od sochaře Josefa Kalvody, interiér zdobí obrazy Julia Fischera. Expozice obsahuje také památník věnovaný básníkovi K. H. Máchovi a sbírku českého romantického umění z 19. století.

Hrad prošel turbulentní moderní historií: v roce 1951 byl zestátněn, v roce 2001 vyhlášen národní kulturní památkou a v roce 2006 navrácen rodině Špačků.

Kokořín je dosažitelný autobusem linky Mšeno–Mělník; železniční spojení tam není. Pod hradem se rozprostírá Kokořínský tunel. Od 18. století je cílem pěších výletů po značených cestách, v roce 2015 jej navštívilo přes 39 tisíc lidí. V Praze připomíná hrad ulice Kokořínská na severu města.