V Lačnově, části obce Svitavy, stávala do roku 1971 barokní kaple svatého Ducha. Postavená v polovině 18. století z darů místních obyvatel, sloužila po dlouhá léta jako centrum zbožnosti lačnovské komunity. Dnes po ní zůstává jen dřevěný kříž.

Kaple byla postavena v roce 1749 z darů a sbírek místních občanů na mírném návrší uprostřed obce poblíž školy. Byla zasvěcena Svatému Duchu a v den tohoto svátku, připadající na druhou polovinu května až počátek června, se v Lačnově konala místní pouť, která se stala významným duchovním a společenským rozdělením v životě vesnice.

Stavba v barokním slohu měřila v půdorysu přibližně 10 × 6 metrů a vyznačovala se věží s cibulovitou bání. V roce 1777 byly na náklady paní Viktorie Langové, manželky lačnovského rychtáře, namalovány obrazy křížové cesty, které obohatily vnitřek kaple.

Během devatenáctého století se kaple postupně opravovala. V roce 1824 byla ke kapli přistavěna malá sakristie, kterou financoval Georg Schindler z domu číslo 55. Kaple měla zvony, které zvonily při všech významných událostech. Původní zvon musel být v Moravské Třebové v roce 1884 nově odlit, protože během opravy spadl a praskl. Vážil 64 kilogramů. Při první světové válce jej 18. listopadu 1917 stihla smutná osud – bez souhlasu občanů byl zrekvírován pro válečné účely. Obec jako náhradu obdržela 255 rakouských korun. Nový zvon nazvaný Maria byl pořízen ze sbírek v roce 1920. Jeho slavnostní vysvěcení se konalo 16. května 1920 a stálo 3350 korun. Při příležitosti tohoto svěcení byla kaple opravena a do věžní báně byly uloženy pamětní dokumenty, jejichž obsah se však nezachoval.

Kaple sloužila svému účelu do konce čtyřicátých let dvacátého století. Později se zde konaly mše jen při výročí zasvěcení a hlavních církevních svátcích, po roce 1960 již vůbec. Poslední echo její slávy se ozývalo v srpnových dnech roku 1968, kdy se na protest proti okupaci rozezněly zvony po celé republice – i zvon lačnovské kaple se připojil k tomuto hlasu. Stavba byla již jen ruinou bez oken a s děravou střechou. V roce 1971 byla kaple odsvěcena a podle příkazu okresních orgánů zbourána. Na místě zůstal jen dřevěný kříž jako tiché svědectví minulosti.