Kaple Panny Marie v Chrástu není shodou okolností umístěna uprostřed vsi – její poloha je totiž úmyslná. Rychtář Jiří Martínek ji nechal v roce 1802 postavit vedle své rychty podle barokního slohu. Původní zasvěcení svatému Martinovi byl později změněn ve prospěch Panny Marie, která se tak stala ochránkyní místní komunity.

Architektura kaple svědčí o péči, kterou Martínek věnoval jejímu návrhu. Půdorys v podobě osmiúhelníku se střídajícími se delšími a kratšími stranami není na vesnicích běžný – týž osmiúhelníkový tvar opakuje i střecha, nad níž se zvedá čtyřhranná lucerna završená křížkem. Do zdí jsou zabudována tři elipsovitá okna a průchod lemován jednoduchým pískovcovým portálkem. K vchodu vedou tři kameny schodu.

Nejvýznamnější součástí kaple je její vnitřní vybavení. Rychtář Martínek pro kapli pořídil starý oltář ze zrušeného kláštera v Plasích, jehož střed ovládá obraz Panny Marie, který byl namalován na dřevě podle slavné sochy Plzeňské Madony. Kolem roku 1860 byl obraz částečně překryt novým obrazem na plátně, pochází-li ze zrušeného dominikánského kláštera v Plzni. Obraz obklopují řezané části oltáře a pečlivě provedené sošky andílků, nad nimiž se vinula oltářní koruna s paprsky.

Zvlášť cenné jsou dvě velké sochy postavené do výklenků po stranách oltáře – Panny Marie a svatého Bartoloměje, které na základě stylu vznikly kolem roku 1500. Před třiceti lety byly tyto středověké skulptury vážně poškozeny, jejich záchranu se ujal dýšinský kaplan Alois Černý, později arciděkan plzeňský, který je dal důkladně opravit.

Kaple se dočkala několika oprav v průběhu 19. i 20. století. V květnu 1850 byla vyspravena, opět v květnu 1895 byla zevně i uvnitř renovována. V únoru 1897 se porušil zvon – jeho náhrada, těžší zvon od plzeňské firmy Robert Perner za 85 zlatých, byl později v první světové válce rekvírován vojenským úřadem. V padesátých letech 20. století postihly kapli vážné škody – vlhko a nepohoda zvenčí ohrožovaly stavbu i její sbírky. Místní občanka Marie Krejzarová iniciovala v srpnu 1954 základní opravu, kterou podpořila místní národní výbor. Díky místním řemeslníkům – tesaři Vojtěchu Riedlovi, pokrývači Uhlíkovi, zednickým pomocníkům a malíři Hupáčovi – byla kaple uvedena do použitelného stavu.

V průběhu těchto prací byl rozebírán oltář, což umožnilo objevit zajímavou skutečnost: pod novějším obrazem se skrýval starší obraz namalovaný přímo na dřevě, který byl značně poškozen vlhkem i nástroji používanými při původní úpravě. Podle znalcova posudku jej předpokládá se, že kolem roku 1690 vytvořil plzeňský malíř František Karel Seeblumer, jehož práce jsou v regionu známé.

Návštěva kaple umožňuje setkat se s vrstvami dějin – od středověké gotiky soch přes baroko rychtářova genia až po pečlivou péči místních lidí v moderní době, jež symbolizuje snahu o záchranu toho, co stojí za to uchovávat.