V Raisově ulici v Novém Městě nad Metují, v okrese Náchod, stojí funkcionalistický kostelní komplex, který od roku 2012 požívá ochrany jako kulturní památka. Jde o modlitebnu Církve československé husitské, jež spolu s farou tvoří celek pozoruhodné architektonické kvality.

Cesta ke vzniku sboru nebyla přímá. Místní náboženská obec se začala formovat již v únoru 1921, záhy však narazila na překážky. Pokusy o dohodu s Církví římskokatolickou ohledně vypůjčení některého z kostelů skončily neúspěšně. Město povolilo využívat školní tělocvičnu, a to jen jednou týdně. Protože byla vytížena jinými účely, obec požádala o možnost konat bohoslužby v nevyužívaném hřbitovním kostele Všech svatých. Stavební výbor rady starších byl ustaven 23. března 1924, téhož roku v srpnu byl zakoupen pozemek a v listopadu předloženy architektonické návrhy — od Františka Rychtera ve dvou variantách střechy a tři od Rudolfa Jánského. Ústředí v Praze finanční podporu neposkytlo, takže záměr uvízl. Koncem roku 1925 musela obec kostel Všech svatých vrátit a spokojila se s místností v domě čp. 17.

K myšlence vlastního kostela se obec vrátila až roku 1932. Původní návrhy tehdy již nevyhovovaly a byl osloven architekt Jindřich Freiwald, žák Jana Kotěry, který měl s Novým Městem nad Metují zkušenosti z dřívějších realizací a byl ochoten vypracovat projekt za nižší honorář. Obec si přála kostel pro 300 až 340 věřících s farou a bytem pro faráře, na tak rozsáhlou stavbu však finanční prostředky od ústředí ani z vlastních zdrojů nezískala. Freiwald nakonec navrhl sál s kapacitou 150 míst. Základní kámen byl položen 26. května 1932 a první bohoslužba se konala 2. října 1933. Fara jako druhá budova areálu byla dostavěna až v roce 1936.

Funkcionalistická stavba stojí nedaleko centra města na rohu ulic Husova a Československé armády. Hlavní budova kostela má tvar lodi, na západní straně k ní přiléhá věž se zvonicí, na východní lodžie s kolumbáriem. Kostel obklopuje zahrada, fara zaujímá její severozápadní část. Dominantou exteriéru je vysoká věž s funkcionalistickým zakončením, jejíž hmotu odlehčuje dlouhé obdélné okno. Nad oknem je na fasádě vyryt nápis HUSŮV DŮM a nad ním husitský kalich. Věž vrcholí zvonicí s patriarchálním křížem. Do kostela se vstupuje lodžií navazující na kolumbárium, nad níž jsou osazena tři obdélná okna.

Bezprostřední okolí dokresluje sloup se sochou Jana Husa od Jana Adolfa Vítka z roku 1936, který stojí samostatně před kostelem, mimo zahradu.

Pro návštěvníka, který prochází Novým Městem nad Metují, je Husův sbor příkladem toho, jak meziválečný funkcionalismus dokáže spojit střídmost s důstojností sakrálního prostoru. Zapsání do seznamu kulturních památek v roce 2012 potvrzuje, že jde o stavbu přesahující ryze konfesní rámec.