Hradiště Hůrka se nachází na pravém břehu řeky Úslavy severně od Starého Plzence v okresu Plzeň-město. Toto raně středověké sídliště vzniklo nejpozději v desátém století a stalo se jedním z významných center v západních Čechách. Hrad zde byl postaven na strategicky velmi výhodném místě, u dnes zapomenutých cest spojujících Čechy s mocnými centry Svaté říše římské – Řeznem a Norimberkem. Díky své poloze se stal pravidelným sídlem českých knížat a králů a vážným politickým hráčem regionu.

Nejstarší písemná zmínka o hradišti pochází z Thietmarovy kroniky z roku 976, která popisuje porážku bavorského vojska v podhradí Plzně. Tato bitva byla součástí vojenských střetů mezi císařem Otou a českým knížetem Boleslavem II. Po roce 1010 zde fungovala vlastní mincovna, v níž byly krátce raženíkovy knížete Jaromíra. Vrcholného rozkvětu se hradiště dočkalo v dvanáctém a první polovině třináctého století. Postupem času se však ukázalo, že ostrožna – pro svou vyvýšenou a dlouhou polohu – není vhodná pro rozvoj vrcholně středověkého města. Koncem třináctého století proto bylo hradiště nahrazeno nově založeným městem v nižší poloze, které si od své předchůdkyně převzalo jméno. Původní staveniště, odvtedy nazývanou Starou Plzní, postupně opustili a během čtrnáctého století zanikla.

Dochované opevnění vymezuje plochu o rozloze čtyři a jeden desetina hektarů, ačkoli původní opevněná plocha byla zřejmě větší. Vrcholová plošina ostrožny se táhne od západu k východu, odkud je vůči terénnímu převýšení přístupná po rovině. Na zdejší akropoli stál kostel svatého Vavřince ze druhé poloviny jedenáctého století; archeologické práce odkryly jeho základy. Nejvýraznějším prvkem v terénu je dochovaný val akropole, který dosahuje výšky téměř deseti metrů. Tento val původně tvořila kamenná čelní zeď s roštovou konstrukcí, kterou vysypávala hlína. V nižší partii se rozprostíralo dolní předhradí oddělené od akropole dalším valem. Na tomto místě dodnes stojí nejcennější stavební reliktum doby zlatého věku hradiště – rotunda svatého Petra a Pavla. Její vznik se tradičně datuje do desátého století, byť existují názory, že vznikla o něco později. Dnes viditelná podoba je výsledkem mnoha úprav a přestaveb. V podhradí u břehů Úslavy, propojených brodem, existovalo sídliště se střechován pěti kostely; z nich se dochovaly kostel Narození svatého Jana Křtitele a kostel Narození Panny Marie. Uvnitř samotné akropole stál také kostel svatého Kříže z dvanáctého století, jehož základy byly objeveny během archeologického průzkumu.

Hůrka byla v roce 1978 zapsána na seznam národních kulturních památek. Dnes se zde lze vrátit po žlutě značené turistické trase vedoucí ze Starého Plzence do Ejpovic. Na vlastní hradiště vedou dvě naučné stezky: „Stará Plzeň a kupci" přímo z hlavní trasy a „Staroplzenecká" přicházející z jihu. Zbytky opevnění a volný terén tak zůstávají přístupné zvídavému návštěvníkovi, který si zde může přestavit bohatou středověkou minulost a politické důležitosti tohoto místa.