Na okraji Kadaně, poblíž řeky Ohře, se rozkládá někdejší klášter řádu menších bratří – františkánů. Spolu s klášterním kostelem Zvěstování Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků tvoří celek chráněný jako národní kulturní památka. Kostel se svou architekturou, malbami a oltáři řadí k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky a renesance nejen v litoměřické diecézi, ale i v širším kontextu Krušnohoří a sousedního Saska.

Příběh kláštera se začal psát v polovině 15. století. Mnich a provinciál řádu Jan Kapistrán při své misijní cestě do Čech v letech 1451–1454 poprvé seznámil kadaňské obyvatele s učením františkánů-observantů. Záhy poté podniklo několik místních měšťanů pouť do Říma a po návratu – za podpory rodiny Fictumů – založili brzy po roce 1468 za městem, při obchodní stezce do Saska, malou kapli Čtrnácti sv. Pomocníků. Ta se rychle stala vyhledávaným poutním místem; od roku 1470 uděloval jejím návštěvníkům míšeňský biskup pravidelně odpustky.

Roku 1473 převzal provinciál česko-moravské provincie Gabriel (Pavel z Moravy), zmocněn papežem Sixtem IV. a se svolením krále Vladislava II., kapli pro řád františkánů. Na jejím místě byl brzy postaven trojlodní kostel Panny Marie. Hlavními dobrodinci stavby se stali Jan Hasištejnský z Lobkovic a jeho bratr Bohuslav. První část kostela – pravděpodobně presbytář a nedokončená část chóru – vysvětil 24. září 1480 hieropolský biskup Johann Ludovici.

Lobkovicové klášter nejen bohatě financovali, ale vybavili jej i mimořádnými uměleckými díly. Jan Hasištejnský z Lobkovic nechal v kostele namalovat cyklus fresek ze života Kristova, jehož součástí je i nejstarší dochovaný pohled na Kadaň a klášter. Na objednávku Lobkoviců vznikl také hlavní oltář – skládací dřevěná archa s malovanými křídly a sochami Panny Marie se Čtrnácti svatými pomocníky, dnes uložená v Národní galerii v Praze. V kněžišti zřídil Jan rodovou hrobku Hasištejnských s kamennou tumbou a dvěma reliéfy živého a mrtvého rytíře; autorem sochařské výzdoby z roku 1516 je saský kameník a sochař Ulrich Creutz. Náhrobky a epitafy si zde nechaly zbudovat i přední rodiny Fictumů, Weitmile a kadaňských měšťanů. Humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic pak ke cti zdejších Čtrnácti sv. Pomocníků složil báseň.

Klášter prošel i dobami krize. Roku 1564 mniši dočasně odešli do Tachova a prázdné budovy začaly chátrat. Po návratu roku 1569 přispěla k obnově děkovná pouť pražského arcibiskupa Antonína Bruse z Mohelnice, který přijel jako dík za své uzdravení a obnovu hmotně podpořil. V letech 1571–1590 dal kancléř Jiří Popel z Lobkovic klášter na vlastní náklady obnovit i s lobkovickou rezidencí a převzal fundátorská práva – stal se tak jeho druhým zakladatelem. Roku 1606 se zde konala provinční řádová kapitula za účasti přibližně 150 františkánů... Doložena je i kapitula roku 1514. Za stavovského povstání byl klášter 2. listopadu 1618 vyloupen a znesvěcen. Roku 1749 byl rozšířen zřízením noviciátu.

Kdo dnes přijede do Kadaně, najde areál uchovávající pozdně gotické sklípkové klenby, renesanční náhrobky šlechtických rodů a stopy po staletích poutnictví, jež sem přivádělo věřící z Čech i z Německa. Klášter zůstává živým dokladem toho, jak hluboce se jeden řád a jedna šlechtická rodina zapsaly do dějin celého regionu.