Dům U Kohouta leží na Staroměstském náměstí čp. 2 jako čtvrtý v řadě budov radničního špalíčku, vedle domů Mikšova, kramáře Křížka a Wolflina od Kamene. Od roku 1835 je jeho součástí Staroměstská radnice, od roku 1962 pak součástí komplexu, který chránit Národní kulturní památka.

Nejstarší písemné zmínky o tomto pozemku pocházejí z let 1306 a 1342. Prvním známým majitelem byl Johl Bavar, příbuzný Wolflina od Kamene, který byl mistrem svíčkařským a dům získal za své služby od krále Jana Lucemburského. Po Johlovi jej zdědili jeho synové Kryštofor a Jakš. V následujících dvou generacích zde žila rodina Kotků či Chotků. Přesmyčka tohoto jména – „U Kokota" – se pak poprvé objevila v písemnosti roku 1480 v žádosti o stavbu štítové zdi, a od roku 1503, kdy je výslovně zmíněno, že na domě je namalován velký kohout, se jméno U Kohouta pevně ujalo. Po majitelích z let 1503 až 1540 se dům dlouho nazýval také Penížkovský. Do vlastnictví radnice jej koupila až roku 1835.

Stavebně historický průzkum v 50. letech 20. století odhalil v domě nejstarší kamenné části v románském slohu z počátku 13. století. V severním traktu stavby, směřujícím ke kostelu sv. Mikuláše, byly objeveny dvě románské prostory s křížovými klenbami z opukového zdiva – dnes sklepní prostory. Spolu s domem U Zlatého bažanta a z větší části zbourané Andělskou kolejí patřil U Kohouta k nejstarším stavbám Staroměstského tržiště a předpokládá se, že mohla být původně součástí velkého středověkého dvorce.

Jižní fasáda domu do náměstí vykázává jednoduchý klasicistní styl – dvouosá s dvěma dvojicemi sdružených renesančních oken, dvoupatrová s jednoduchým štítem a dvěma okénky zakončenými trojbokým tympanonem. Z dálky od Malého náměstí je fasáda zcela skryta domem U Minuty. Severní, dvorní strana je třípatrová, a v jejím druhém patře se dochovalo jedno gotické okno s půlkruhovým záklenkem – vzácné svědectví o původní podobě domu. Interiéry nadzemních podlaží byly v průběhu věků mnohokrát přestavovány.

Dnes je Dům U Kohouta neodlučně spojen se Staroměstskou radnicí a není veřejnosti přístupný jako samostatná entita. Jeho architektonické vrstvy – od skrytých románských základů až po pozdější klasicistní úpravy – vypovídají o tisíciletém vývoji pražské stavby. Příležitost shlédnout si jej nabízí návštěva Staroměstské radnice, kde si lze uvědomit, jak se stavby na Staroměstském náměstí postupně rozrůstaly a proměňovaly v součást jednoho z nejdůležitějších pražských komplexů.