Důl Mauritius leží u Hřebečné nedaleko Abertam v okresu Karlovy Vary. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka, v roce 2014 byl zapsán na seznam národních kulturních památek a od téhož roku je jeho část zpřístupněna veřejnosti. Součástí chráněného areálu dolu je i Červená jáma.

Těžba cínové rudy v tomto místě začala v šestnáctém století, kdy se ložisko otvíralo soustavou mělkých šachet. Tyto šachty se později staly součástí dolu Mauritius, který původně nesl jméno Behrův důl podle svého prvního majitele. Postupem času šachta dosáhla hloubky osmdesáti čtyř metrů, kde navazovala dědičná štola Blasius zajišťující odvodňování dolu. Na povrchu fungoval rozsáhlý průmyslový komplex: drtírny rudy, cínová huť, arsenová huť, kovárna a další provozy. Intenzita těžby byla v počátcích oboru pozoruhodná – do počátku sedmnáctého století bylo vytěženo nejméně osm tisíc tun cínu.

Po třicetileté válce sice těžba poklesla, ale na rozdíl od okolních dolů se zde pokračovalo. V období 1751–1810 bylo získáno 1 200 tun cínu. Po roce 1795 se výroba dramaticky snížila na pět až deset tun ročně. Modernizace v roce 1878 přinesla nové vybavení a elektřinu, avšak hospodářské výsledky neospravedlnily investici. Pravidelný provoz byl ukončen v roce 1891. Následující desetiletí přinesla jen údržbu starých děl a průzkumné činnosti. V roce 1936 důl prodalo Abertamské těžařstvo britské společnosti British Continental Mining. Po připojení Sudet k nacistickému Německu musel být majetek postoupen německé těžařské společnosti. Během druhé světové války byla v letech 1941–1944 jáma prohloubena na 145 metrů, k obnově těžby však nedošlo a všechny práce skončily v listopadu 1944. Poválečný geologický průzkum odhalil, že nevytěžené zásoby činí přibližně 26 tisíc tun rudy s obsahem 0,79 % cínu, z nichž by bylo možné získat 200 tun čistého kovu.

Veřejnosti je zpřístupněna štola Kryštof, kterou město Abertamy začalo odkrývat v roce 2008. O dva roky později zahájilo práce, které štolu umožnily zpřístupnit pro veřejnost. Štola měří 272 metrů na délku a ústí do rozsáhlé komory o rozměrech 65 × 4–9 × 15–25 metrů (délka × šířka × výška). Návštěvníci zde mohou pozorovat ručně raze nou štolu a viditelné stopy těžby horniny pomocí metody sázení ohněm. Na povrchu štolu doplňuje Schneppova pinka. Důl leží na červeně značené turistické trase vedoucí z Hřebečné do Božího Daru a je veřejnosti zpravidla přístupný od prvního května do patnáctého října.