Dolský mlýn leží v Národním parku České Švýcarsko poblíž soutoku řeky Kamenice a Jetřichovické Bělé, přibližně 1,2 km východně od Kamenické Stráně v Děčínském okrese. Německý název Grundmühle prozrazuje jeho historii, která je hluboce propojena s rozvojem regionu a s osudem rodiny mlynářů.

První zmínka o mlýnu sahá do roku 1573, kdy už fungoval jako trojkolový mlýn se specifickou funkcí – dvě jeho kola poháněla mlecí zařízení sloužící k mletí obilí a třetí kolo sloužilo pile. Po skončení třicetileté války se mlýn stal součástí bynoveckého panství, až jej v roce 1696 odkoupil mlynář Jan Kryštof Pohl. Rodina Pohlů zůstala majitelem po více než dvě století, konkrétně až do roku 1910. V tomto dlouhém období mlýn několikrát přestavovali – baroko přestavba proběhla v roce 1727, následovaly další úpravy v letech 1819 a 1845.

Jednalo se o vynalézavé přestavby, jejichž důvodem byla zvláštní situace. Řeka Kamenice byla totiž intenzivně využívána k splavování dřeva, což majitelům neumožňovalo odvádět dostatek vody do mlýnského náhonu. Nemohli tedy mlít obilí po dobu, kdy probíhala plavba. Tuto kompenzaci jim v roce 1888 vláda vyřešila udělením práva na vaření piva a pálení lihu.

Nový rozměr získal mlýn po roce 1881, kdy byla v nedalekých Ferdinandově soutěsce zahájena přeprava na lodičkách. Turista mezi Srbskou Kamenicí a Dolským mlýnem se stal hromadně populárním. Mlýn, tehdy zvaný Grundmühle, se proměnil v oblíbený hostinec, který v era cestovního ruchu sloužil jako středisko pro výletníky. Zde se míjeli průběžné turismu cestující s místními obyvateli.

Po druhé světové válce, konkrétně po roce 1945, byl mlýn postupně opuštěn. Začal chátrat a dodnes zůstává jen torzo z obvodových zdí; ostatní stavby na místě připomínají už jen svými základy svou někdejší existenci. Teprve se vznikem Národního parku České Švýcarsko získala lokalita patřičnou ochranu. Právě v roce 2007 byl mlýn oficiálně vyhlášen kulturní památkou.

Místo si přes staletí osvojilo také nejednu pověst. Podle jedné z nich se v hluboké minulosti do mlýna vrátil zámožný syn majitelů, aby je překvapil a vydával se za neznámého cestovatele. Rodiče jej v noci zavraždili a oloupili. Když syna poznali až následujícího dne, sevřel je lítost – mlynář se oběsil a jeho žena se utopila v mlýnském náhonu.

Dolský mlýn je také známý ze sedmdesátileté filmové tradice. Ve funkční podobě se objevil v pohádce Pyšná princezna z roku 1952, později v jeho již silně zchátralé podobě se objevily scény v řadě dalších filmů jako Peklo s princeznou, Ztracený princ či Čertova nevěsta. Nejnověji jej lze spatřit v seriálu Kolo času z roku 2021. I přesto, že je dnes jen ruinou, zůstává Dolský mlýn svědectvím bohaté historie i přitažlivou součástí krajiny České Švýcarsko.