Dělnický dům v Albrechticích je přízemní zděná stavba s dlouhou historií. Vznikl jako odpověď na potřebu pracující vrstvy mít vlastní prostor pro setkávání a vzdělání, a dodnes slouží jako svědectví sociálního života v regionu.

Budovu postavilo v letech 1906–1908 Potravinové sdružení pro dělníky a rolníky ve Stonavě na žádost Unie horníků v Albrechticích. Parcela byla zakoupena roku 1906, základy položeny v roce 1907 a vlastní stavba zahájena 13. dubna 1908. Trvala pět měsíců, přičemž dům byl otevřen 4. října 1908. Zajímavou součástí stavby bylo to, že cihly byly vypalovány přímo na místě staveniště. Stavbu projektoval a stavební dozor měl stavitel Kabátek z Orlové.

V jednopatrové budově se nacházela restaurace, velký sál s kapacitou 600 osob, jeviště a další prostory s plynovým osvětlením. Dělnický dům se brzy stal důležitým místem pro politické a vzdělávací organizace. V roce 1912 jej odkoupil spolek Siła – Dělnický a osvětově-tělocvičný spolek. Během druhé světové války budovu převzali Němci. Po válce byla znárodněna. Do roku 1965 ji vlastnilo PZKO, poté ji převzalo spotřební družstvo Jednota-Jednośċ v Českém Těšíně. Od roku 1997 je vlastníkem město Albrechtice.

Architektonicky se jedná o volně stojící stavbu původně tvaru L, kterou později přístavby rozšířily na U, s půdorysem krytým sedlovou střechou. Průčelí otevřené do Hlavní ulice má jedenáct okenních os. Fasáda na ulici Bělehradské má pět okenních os s okny vedoucími do sálu, která se vyznačují půlkruhovými záklenkami a zazděnými dveřmi. Zahradní štítové průčelí má dvě okenní osy. Fasády jsou členěny lizénami a střídají se na nich omítané plochy s režným zdivem. Okna jsou rámována šambránami s klenáky a průběžnou podokenní římsou. Na levé fasádě je vytesáno letopočtem ANNO 1908, u vstupních dveří je umístěna pamětní deska.

V roce 1971 byla na průčelí domu odhalena pamětní deska Karola Śliwky. Dělnický dům je zapsán jako kulturní památka České republiky. V listopadu 2021 skončila jeho rozsáhlá rekonstrukce podle projektu architekta Igora Káni.