Vesnici Buštěhrad spoluvlastnili v druhé polovině 14. století zemané z Braškova a rodina pražských měšťanů Rokycanských, z nichž někdo v té době postavili tvrz. Výstavba této tvrze znamenala začátek dlouhé stavební historie lokality. Po střídání řady majitelů ji krátce před rokem 1440 získal Jindřich Libštejnský z Kolovrat, pod jehož rodinou patřila až do roku 1630. Hrad se tak stal jednou z významných lokalit české šlechty v okolí Prahy.

Mimo doba mírová příslušela Buštěhradu i doba válčení. V roce 1450 hrad neúspěšně obléhalo vojsko Jiřího z Poděbrad. Teprve poté, po tomto bombardování, byla tvrz velkoryse přestavěna v pozdně gotickém stylu a nově opevněna. Tato změna střechy architektuře předávala větší odolnost vůči útoku.

Za Zdeňka z Vartenberka, manžela Kateřiny Bezdružické z Kolovrat, prošel hrad v sedmdesátých až osmdesátých letech 16. století další stavební transformací. Renesanční přestavba, kterou vedli mistr Ambrož Vlach a stavitel Ulrico Aostalli, udržela pevnostní charakter sídla, ale obohacovala jej o nové architektonické prvky doby. Hrad tak odraz představoval nejnovější vojenské i rezidenciální ideály své doby.

V roce 1630 získal Buštěhrad sasko-lauenburský vévoda František Julius jako věno, když se oženil s vdovou Annou Magdalenou z Lobkovic. O dva roky později však přišel rozhodující zlom. Při ústupu saského vojska z Prahy byl hrad vypálen. Protože Anna Magdalena své manželství přemístila na zámek v Zákupech, Buštěhrad již nebyl obnoven. Nová majitelka panství, Anna Marie Františka Toskánská, se rozhodla budovat zámek nový, přičemž při jeho výstavbě bylo částečně znovupoužito zdivo zničeného hradu. Tak pozvolna staré opevnění ustoupilo nové civilnější zástavbě.

Ze stavební podoby se dochoval obraz hradu postaveného v nevýhodné poloze, kterou později zakryla členitá městská zástavba. Na západní a jižní straně jej chránily příkopy dodnes patrné. Na východní straně stála opevněná předhradí s mohutným bollwerkem. Průjezdní jádro mělo obdélný půdorys a jeho obranu nesly mocné dělostřelecké věže a bašty. Z těchto prvků se částečně dochovala některá bašta a západní brána chráněná polygonální věží se střílnami; podobná věž byla podle historických pramenů na protilehlé straně.

Původní středověká tvrz, zvaná Starý palác, stála na místě domů čp. 24 a 25, později byla rozšířena o křídla. Během renesanční přestavby vyrostl další palác, jehož zbytky se zachovaly ve zdivu několika budov. Dnes je Buštěhrad pozůstatkem, v němž se vrství věky vojenské historie a kde si zvídavý návštěvník může číst příběh středoevropské šlechtické rezidence od gotiky přes renesanci až k jejímu konci. >>>>